Princip architektury klient/server
| V |
eškerá systémová i uživatelská data systému SYSTEKO jsou primárně uložena na datovém serveru, který jim poskytuje dostatečnou bezpečnost před poškozením, logickou nekonzistencí či neoprávněnými zásahy. Nástroje datového serveru poskytují prostředky pro pravidelnou systémovou údržbu a zálohování; takové akce provádí systémový administrátor, který k tomu jistě využije možnosti načasování automatizovaných úloh.
Data na serveru jsou organizována do kompaktních celků, nazývaných databáze. Každá databáze pak obsahuje datové tabulky, které obsahují vlastní (uživatelské či systémové) údaje, a dále logické vazby a podmínky mezi těmito tabulkami, vyhledávací (indexní) tabulky, práva uživatelských přístupů k datům, ale také například uložené procedury (tj. programy) a další objekty.
Každá datová tabulka se skládá z řádků (což jsou zpravidla jednotlivé doklady, jejich položky, evidenční karty apod.) a sloupců (což jsou buď jednotlivé uložené údaje nebo odkazy do jiných tabulek). Data systému SYSTEKO jsou uložena tak, že každá uživatelská informace je uložena v zásadě pouze na jediném místě; je-li tuto informaci třeba použít jinde, je na takovém místě umístěn pouze odkaz na místo, kde se informace nachází (například adresa obchodního partnera je uložena v tabulce Adresář obchodních partnerů; je-li pro takového partnera vystavován doklad, bude na takovém dokladu poznamenán pouze odkaz, kde se adresa partnera nachází). Tento způsob uložení dat je vysoce efektivní zejména pro vysokou konzistenci (logickou soudržnost a návaznost) datové základny.
Každý uživatel systému SYSTEKO potom k datové základně, uložené na datovém serveru, přistupuje „zvenčí“ jako klient, a to prostřednictvím síťového připojení mezi uživatelovou (klientskou) stanicí a datovým serverem. K tomu, aby klientovi bylo dovoleno s daty pracovat, je třeba mít od systémového administrátora patřičné oprávnění.
Princip funkce celého systému typu klient/server lze (s jistým zjednodušením) přirovnat k funkci bankovního ústavu: banka je „datovým serverem“, spravujícím „data“ (finance); „uživatel“ bankovního účtu pak ke svým financím nepřistupuje přímo, nýbrž prostřednictvím „připojení“ v podobě přepážky, kde její úředník m.j. ověřuje oprávnění k manipulaci s nimi.
Z toho, že data jsou primárně uložena na datovém serveru, je zřejmé, že data, která uživatel má k dispozici na své klientské stanici, jsou vždy pouze kopií skutečných dat. Tato kopie odpovídá skutečnosti vždy jen přesně v okamžiku, kdy byla pořízena. Data na datovém serveru jsou totiž neustále „živá“: v kterýkoliv okamžik mohou být zpracovávána jiným klientem. Datový server ovšem dokáže řešit i situace, kdy dva klienti pracují s týmiž daty; takovéto situace nazýváme konflikty.
V našem příkladu opět nalezneme odpovídající paralelu: informace o stavu bankovního účtu již po chvíli od okamžiku, kdy vám ji úředník sdělil, nemusí být pravdivá, neboť během zmíněné chvilky mohlo dojít např. k poukázání platby vašemu dodavateli. Kdybyste však po této akci chtěli například vybrat celou původní částku, nebude vám to dovoleno.
Druhy dat
| D |
ata, která jsou v systému SYSTEKO uložena a zpracovávána, lze co do obsahu roztřídit na systémová (definující a popisující samotný systém SYSTEKO) a uživatelská (uchovávající uživatelské informace). Mezi systémová data patří například jazykové slovníky, uživatelé systému a jejich práva přístupu k datům, zatímco mezi uživatelská patří například účetní osnova nebo odběratelské faktury. V dalším textu se budeme takřka výhradně zabývat pouze uživatelskými daty; systémová data jsou popsána v příručce pro správce systému SYSTEKO.
Z hlediska četnosti aktualizace lze pak na data pohlížet jako na data s malým nárůstem a aktualizací – dále je budeme nazývat číselníky – a na data s velkým pohybem – doklady. Příkladem číselníku budiž adresář obchodních partnerů nebo skladové karty, příkladem dokladů pak zase skladové příjemky nebo obraty v pokladně.
Z hlediska četnosti aktualizace lze pak na data pohlížet jako na data s malým nárůstem a aktualizací (zejména číselníky jako adresář obchodních partnerů nebo skladové karty) a na data s velkým pohybem (převážně doklady typu skladové příjemky nebo obraty v pokladně).
Některé z číselníků, které se takřka nemění (mají velmi malou aktualizaci) je vhodné pro rychlejší přístup překopírovat na pracovní stanici; systém SYSTEKO takto pracuje například se slovníkem textů nebo s nastaveními podoby a obsahu datových oken na uživatelské stanici (tzv. uživatelské preference). Takto překopírovaná data nazýváme lokálními daty.