Chlapec, kterэ zщstal naћivu 1 страница

ISBN 80–00–00788–6 Kapitola prvnн

Pan a panн Dursleyovi z domu инslo иtyшi v Zobн ulici vћdycky hrdм prohlaљovali, ћe jsou naprosto normбlnн, ano, dмkujeme za optбnн. Byli opravdu poslednн, od koho byste иekali, ћe se zaplete do nмиeho podivnйho nebo zбhadnйho, ponмvadћ takovй nesmysly zkrбtka a dobшe neuznбvali.

Pan Dursley byl шeditelem firmy jmйnem Grunnings, kterб vyrбbмla vrtaиky. Byl to vysokэ, tмlnatэ chlapнk, kterэ nemмl mбlem ћбdnэ krk, zato mмl velice dlouhэ knнr. Panн Dursleyovб byla hubenб blondэna a krk mмla skoro dvakrбt delљн neћ jinн lidй, coћ se jн velice hodilo, ponмvadћ ho celй hodiny natahovala pшes plot a slнdila, co se dмje u sousedщ. Dursleyovi mмli malйho synka, kterэ se jmenoval Dudley, a podle jejich nбzoru to byl ten nejъћasnмjљн chlapec na svмtм.

Dursleyovi mмli vљecko, co si pшбli, pшesto vљak mмli i svй tajemstvн a ze vљeho nejvнc se bбli, aby ho nмkdo neodhalil. Mмli strach, ћe by to snad vщbec nepшeћili, kdyby se nмkdo dozvмdмl o Potterovэch. Panн Potterovб byla sestra panн Dursleyovй, uћ nмkolik let se vљak nevidмly; po pravdм шeиeno, panн Dursleyovб pшedstнrala, ћe ћбdnou sestru nemб, ponмvadћ jejн sestra a ten budiћkniиemu, kterйho si vzala za muћe, se od Dursleyovэch liљili natolik, ћe vнc to ani nebylo moћnй. Dursleyovy jнmala hrщza pшi pomyљlenн, co by шekli sousedй, kdyby se Potterovi ukбzali u nich v ulici. Dursleyovi vмdмli, ћe Potterovi majн takй malйho synka, ale nikdy ho nevidмli. Ten kluk byl dalљн dщvod, proи o Potterovy ani trochu nestбli; nepшбli si, aby se jejich Dudley s takovэm dнtмtem stэkal.

Kdyћ se onoho poљmournйho, љedivйho ъterэ, kdy nбљ pшнbмh zaинnб, pan a panн Dursleyovi probudili, snad jenom zamraиenб obloha venku se zdбla naznaиovat, ћe po celй zemi se zakrбtko zaиnou dнt podivnй a zбhadnй vмci. Pan Dursley si brumlal sбm pro sebe, jak si do prбce vybнral svou nejoљklivмjљн kravatu; panн Dursleyovб nмco spokojenм ћvatlala a potэkala se pшitom s vшнskajнcнm Dudleym, aby ho dostala na dмtskou ћidliиku.

Ani jeden, ani druhэ si nevљiml velkйho puљtнka, kterэ proletмl kolem okna.

O pщl devбtй pan Dursley uchopil svou aktovku, lнbnul panн Dursleyovou na tvбш a pokusil se na rozlouиenou polнbit i Dudleyho, ale nepodaшilo se mu to, ponмvadћ ten mмl zrovna zбchvat vzteku a hбzel mьsli po stмnбch. „Mбme to ale nezbedu,“ usmнval se blaћenм pan Dursley, kdyћ vychбzel z domu. Nasedl do auta a vycouval z pшнjezdovй cesty k domu инslo иtyшi.

Uћ na rohu ulice postшehl prvnн znбmku иehosi podivnйho – koиku, kterб si prohlнћela plбn mмsta. Pan Dursley si na okamћik nepшipustil, co to vlastnм vidн, ale pak prudce otoиil hlavu dozadu a podнval se jeљtм jednou. Na rohu Zobн ulice stбla mourovatб koиka, ale ћбdnэ plбn mмsta nikde nevidмl. Co ho to proboha napadlo? Musel to bэt nмjakэ trik, kterэ mu vyvedlo svмtlo. Pan Dursley zamrkal a upшenм se na koиku podнval, a ta mu upшenэ pohled oplatila. Na rohu zahnul a vyjel na hlavnн silnici, nepшestбval ji vљak sledovat ve zpмtnйm zrcбtku. Koиka si teп иetla tabulku, na kterй stбlo Zobн ulice – ne, dнvala se na ni, ponмvadћ koиky pшece nedovedou инst tabulky ani mapy. Pan Dursley se oklepal a pustil koиku z hlavy, a jak jel do mмsta, nemyslel uћ na nic jinйho neћ na velkou objednбvku na vrtaиky, o kterй doufal, ћe ji toho dne dostane.

Hned na kraji mмsta mu vљak vrtaиky vytlaиilo z mysli nмco jinйho. Jak vмzel v dopravnн zбcpм, kterб tu byla kaћdэ den, nemohl si nevљimnout, ћe na ulici je spousta podivnм obleиenэch lidн. Mмli na sobм dlouhй plбљtм! Pan Dursley nesnбљel lidi, kteшн se oblйkali jinak neћ ostatnн – ty hбby, jakй si teп na sebe dokбzali vzнt ti mladн! Pomyslel si, ћe to je nejspнљ nмjakб pшihlouplб novб mуda. Bubnoval prsty na volantu a pak mu pohled sklouzl na hlouиek onмch podivнnщ, kteшн stбli velice blнzko a vzruљenм si mezi sebou љuљkali. Pan Dursley ke svйmu rozhoшиenн zjistil, ћe nмkteшн z nich uћ vщbec nejsou mladн; ano, tamhleten byl urиitм starљн neћ on, a na sobм mмl smaragdovм zelenэ plбљќ. Tomu se tedy шнkб odvaha! Nбhle mu vљak svitlo: onen blбznivэ nбpad mмl nejspнљ jen upoutat pozornost a ti lidй zшejmм na nмco vybнrajн… ano, je to jasnй. Auta se koneиnм pohnula z mнsta, a kdyћ o nмkolik minut pozdмji pan Dursley dorazil na parkoviљtм firmy Grunnings, myslel uћ zase na vrtaиky.

Ve svй kancelбшi v devбtйm patшe pan Dursley sedбval vћdycky zбdy k oknu; kdyby sedмl jinak, nejspнљ by ho toho rбna stбlo o dost vнc prбce soustшedit se na vrtaиky. Takћe on nevidмl sovy, kterй za bнlйho dne pшeletovaly kolem, i kdyћ lidй dole na ulici je vidмli; ukazovali si na nм a s otevшenэmi ъsty zнrali, jak jim nad hlavami sviљtн jedna za druhou. Vмtљina z nich aћ do tй doby sovu nevidмla ani v noci. Pan Dursley nicmйnм proћil zcela normбlnн rбno, do kterйho mu ћбdnй sovy nezasahovaly. Postupnм seшval pмt svэch podшнzenэch. Mмl nмkolik dщleћitэch telefonickэch hovorщ, a zahulбkal si i pшi nich. Byl ve velice dobrйm rozpoloћenн aћ do poledne, kdy si usmyslel, ћe se trochu protбhne, zajde si do pekaшstvн na protмjљн stranм ulice a koupн si tam nмco k snмdku.

Na lidi v dlouhэch plбљtнch si vщbec nevzpomnмl aћ do chvнle, kdy jich venku pшed pekaшstvнm uvidмl celэ houf. Jak prochбzel kolem, rozzlobenм si je zmмшil; nevмdмl proи, ale pшi pohledu na nм se cнtil nesvщj. I tihle tady si nмco vzruљenм љuљkali a pan Dursley nevidмl ani jedinou misku, do kterй by na nмco vybнrali. Kdyћ pak kolem nich prochбzel zpбtky, v ruce sбиek s velkou koblihou, zachytil nмkolik slov z toho, co prбvм шнkali.

„Je to pravda, byli to Potterovi, tak jsem to slyљel –“

„– ano, jejich syn, Harry –“

Pan Dursley zщstal stбt, jako kdyћ do nмj hrom uhodн. Narбz ho zaplavil strach. Jeљtм se ohlйdl na љuљkajнcн podivнny, jako by jim chtмl nмco шнct, ale pak to neudмlal.

Pшebмhl zpбtky pшes ulici a kvapnм vyjel do svй kancelбшe; vyљtмkl na sekretбшku, aby ho neruљila, zvedl telefon a mбlem uћ staиil vytoиit svй инslo domщ, kdyћ si to rozmyslel. Poloћil sluchбtko zpбtky, pohladil si knнr a uvaћoval o tom… ale ne, chovб se jako hlupбk. Potter pшece nebylo nijak neobvyklй pшнjmenн; byl si jist, ћe je celб spousta Potterovэch, kteшн majн syna jmйnem Harry. Kdyћ o tom teп uvaћoval, nebyl si ani jist, ћe se jeho synovec opravdu jmenuje Harry. Nikdy toho chlapce nevidмl. Moћnб ћe se jmenuje Harvey. Nebo Harold. Nemмl ћбdnэ dщvod pшidмlбvat starosti panн Dursleyovй, kterб se pшi kaћdй zmнnce o svй sestшe vћdycky tak rozинlila. Nijak jн to nevyинtal – kdyby on mмl takovou sestru… ale pшece jen, ti lidй v dlouhэch plбљtнch…

To odpoledne ho stбlo o hodnм vнc prбce soustшedit se na vrtaиky, a kdyћ v pмt hodin odpoledne vyљel z budovy, byl jeљtм tak zabranэ do svэch starostн, ћe hned pшede dveшmi do nмkoho vrazil.

„Promiтte,“ zabruиel, kdyћ se hubenэ staшнk zapotбcel a mбlem upadl. Trvalo nмkolik vteшin, neћ si pan Dursley uvмdomil, ћe na sobм mб fialovэ plбљќ. To, ћe ho mбlem porazil, jako by staшнka vщbec nevyvedlo z mнry; naopak, ve tvбшi se mu rozhostil љirokэ ъsmмv a pronesl skшнpavэm hlasem, pшi kterйm se kolemjdoucн zaиali ohlнћet: „Nijak se neomlouvejte, milэ pane, ponмvadћ dnes mм nemщћe rozинlit vщbec nic! Radujte se, ponмvadћ Vy–vнte–kdo je koneиnм pryи! Dokonce i mudlovй jako vy by mмli oslavovat tenhle љќastnэ, pшeљќastnэ den!“

A staшнk pana Dursleyho objal, pшitiskl ho k sobм a vzбpмtн byl tentam.

Pan Dursley zщstal stбt, jako by ho nмkdo pшibil. Prбvм ho objal ъplnм cizн иlovмk! Uvмdomil si takй, ћe mu шнkal mudla, aќ uћ to bylo co chtмlo. Ъplnм ho to vyvedlo z mнry. Spмљnм doљel k autu a vyrazil domщ; doufal pшitom, ћe to jsou jen vэplody jeho pшedstavivosti, i kdyћ v nмco takovйho jeљtм nikdy nedoufal, ponмvadћ pшedstavivost neschvaloval.

Jak zajнћdмl na pшнjezdovou cestu k инslu иtyшi, prvnн, co uvidмl – a to mu vмru nezlepљilo nбladu – byla mourovatб koиka, kterou zahlйdl toho dne rбno. Teп sedмla na zнdce jeho zahrady. Byl si jist, ћe je to stejnб koиka; mмla tytйћ skvrny kolem oин.

„Vљљљc!“ sykl pan Dursley nahlas.

Koиka se ani nepohnula, jenom se na nмj pшнsnм podнvala. Pan Dursley chvilku uvaћoval, jestli se koиky takhle chovajн normбlnм. Zatнmco se nutil ke klidu, otevшel si domovnн dveшe; jeљtм poшбd nehodlal manћelce nic шнkat.

Panн Dursleyovб za sebou mмla normбlnн, pшнjemnэ den. Bмhem veиeшe mu podrobnм vylниila, jakй ta panн od vedle mб problйmy s dcerou, a ћe se Dudley nauиil шнkat „Ne a ne!“. Pan Dursley se snaћil chovat normбlnм. Kdyћ Dudleyho koneиnм uloћili do postele, dorazil do obэvacнho pokoje jeљtм vиas, aby si vyposlechl poslednн zprбvu veиernнch televiznнch novin.

„A nakonec, pozorovatelй ptбkщ po celй zemi oznamujн, ћe sovy se dnes vљude chovaly velice nezvykle. I kdyћ sovy normбlnм lovн v noci a za dennнho svмtla je jen zшнdkakdo zahlйdne, od vэchodu slunce byly spatшeny celй stovky tмchto ptбkщ, kteшн lйtali vљemi smмry. Odbornнci nejsou schopni vysvмtlit, proи sovy tak nбhle zmмnily svщj dennн reћim –“ a hlasatel si dovolil usmбt se. „Je to opravdovб zбhada. A teп uћ mб slovo Jim McGuffin s pшedpovмdн poиasн. Budou dnes v noci padat z nebe dalљн sovy, Jime?“

„Nazdar, Tede,“ zahlaholil meteorolog. „O tom nic nevнm, ale nebyly to jen sovy, kdo se dnes choval prapodivnм. Pozorovatelй z mнst tak vzdбlenэch navzбjem jako je Kent, Yorkshire a Dundee mi bмhem dne telefonovali, ћe mнsto deљtм, kterэ jsem jim vиera sliboval, vidмli hotovэ lijбk meteorщ! Moћnб ћe nмkdo zaиal pшedиasnм pбlit ohnм – ale na ty je иas aћ pшнљtн tэden, vбћenн! Zato vбm mщћu slнbit, ћe dnes v noci prљet bude.“

Pan Dursley strnule sedмl v kшesle. Meteory, kterй padaly po celй Britбnii? Sovy, kterй lйtaly za bнlйho dne? Zбhadnй postavy v dlouhэch plбљtнch vљude, kam se jen podнval? A jeљtм ke vљemu si љuљkaly nмco o Potterovэch…

Do obэvacнho pokoje vstoupila panн Dursleyovб a pшinesla dva љбlky иaje. Takhle to dбl neљlo; musн jн nмco шнct. Nervуznм si odkaљlal. „Ehm – Petunie, milбиku – od svй sestry v poslednн dobм nemбљ ћбdnй zprбvy, ћe?“

Jak oиekбval, panн Dursleyovб se zatvбшila pobouшenм a rozzlobenм. Koneckoncщ, obvykle se tvбшili, ћe ћбdnou sestru nemб.

„Ne,“ ohradila se pшнkшe. „Proи se ptбљ?“

„Ve zprбvбch шнkali podivnй vмci,“ zamumlal pan Dursley. „Sovy… meteority… a ve mмstм dnes byla spousta lidн, kteшн vypadali divnм…“

„A co mб bэt?“ utrhla se na nмj panн Dursleyovб.

„No prostм mi jen napadlo… ћe moћnб… ћe by to mohlo mнt co dмlat s… vљak vнљ… s tнm jejich spolkem.“

Panн Dursleyovб naљpulenэmi rty usrkбvala иaj. Pan Dursley uvaћoval, zda se jн odvбћн шнct, ћe pшitom zaslechl i jmйno Potter. Rozhodl se, ћe se toho neodvбћн. Mнsto toho se zeptal, jak nejledabyleji dokбzal: „Ten jejich syn – musн bэt pшibliћnм stejnм starэ jako Dudley, ћe?“

„Myslнm, ћe ano,“ шekla panн Dursleyovб upjatм.

„Jak se vщbec jmenuje? Howard, ћe?“

„Harry. Oљklivй, tuctovй jmйno, jestli chceљ vмdмt, co si myslнm.“

„Ano, jistм,“ шekl pan Dursley a srdce mu v tu chvнli pokleslo aћ bщhvнkam. „Ano, ъplnм s tebou souhlasнm.“

Jak љli nahoru do loћnice, o celй zбleћitosti se uћ ani slovem nezmнnil. Zatнmco panн Dursleyovб byla v koupelnм, pan Dursley se pшiplнћil k oknu a chvнli civмl do zahrбdky pшed domem. Koиka tam jeљtм poшбd byla. Sledovala teп pohledem celou Zobн ulici, jako by na nмco иekala.

Byly to jenom vэplody jeho pшedstavivosti? Nebo to vљecko mohlo nмjak souviset s Potterovэmi? Pokud ano… a pokud by vyљlo najevo, ћe jsou s nмkэm takovэm pшнbuznн – nevмшil, ћe by to dokбzal snйst.

Dursleyovi se uloћili ke spбnku. Panн Dursleyovб usnula velice brzy, pan Dursley vљak leћel s otevшenэma oиima a jeљtм si to vљecko pшevracel v hlavм. Poslednн, инm se utмљil, neћ usnul takй, byla jistota, ћe i kdyby se to Potterovэch nмjak tэkalo, nemajн ћбdnэ dщvod, aby vyhledali jeho a panн Dursleyovou. Potterovi vмdмli velice dobшe, co si o nich dvou a o takovэch, jako jsou oni, on a Petunie myslн. Nedokбzal si pшedstavit, jak by se on a Petunie mohli zaplйst do иehokoliv, co se snad dмlo – zнvl a otoиil se na druhэ bok – jich se to dotknout nemohlo…

Jak nesmнrnм se mэlil!

Pan Dursley se v tu chvнli snad uћ propadal do neklidnйho spбnku, zato koиka na zdi venku nejevila ћбdnй znбmky ospalosti. Sedмla tam nehybnм jako socha a upшenм hledмla na opaиnэ konec Zobн ulice; za celou dobu jedenkrбt nezamrkala. Dokonce se nenajeћila, ani kdyћ v sousednн ulici nмkdo pшibouchl dveшe auta, ani kdyћ jн nad hlavou proletмly dvм sovy. Po pravdм byla uћ mбlem pщlnoc, kdyћ se vщbec pohnula.

Na rohu, kterэ koиka celou tu dobu pozorovala, se vynoшil jakэsi muћ; zjevil se tak nбhle a potichu, aћ byste si mohli myslet, ћe snad vyrostl ze zemм. Koиka zavrtмla ocasem a zorniиky se jн zъћily.

V Zobн ulici takovйho иlovмka jeљtм nikdy nevidмli. Byl vysokэ, hubenэ a velice starэ, soudм podle jeho stшнbrnэch vlasщ a vousщ, dost dlouhэch, aby si je mohl zastrиit za opasek. Na sobм mмl dlouhэ hбbit, purpurovэ plбљќ, kterэ vlбиel po zemi, a na nohou boty na vysokйm podpatku a s pшezkami. Modrй oиi za pщlmмsнcovэmi brэlemi mмl jasnй a zбшivй a svнtily v nich malй jiskшiиky, a nos mмl velice dlouhэ a kшivэ, jako by ho kdysi mмl aspoт dvakrбt zlomenэ. Jmenoval se Albus Brumbбl.

Albus Brumbбl si zшejmм vщbec nepшipouљtмl, ћe se prбvм ocitl v ulici, kde vљecko od jeho jmйna aћ po jeho vysokй boty bylo nevнtanй. Pшehraboval se v kapsбch svйho plбљtм, jako kdyћ nмco hledб. Zшejmм si vљak uvмdomil, ћe ho nмkdo pozoruje, ponмvadћ narбz zvedl hlavu a podнval se na koиku, kterб se na nмj z opaиnйho konce ulice jeљtм poшбd upшenм dнvala. Pohled na ni jako by ho z nмjakйho dщvodu pobavil. Uchechtl se a zamumlal: „To jsem si mohl myslet.“

Ve vnitшnн kapse plбљtм naљel, co hledal. Vypadalo to jako stшнbrnэ zapalovaи. Otevшel ho, pozvedl vzhщru a cvakl. Nejbliћљн pouliиnн svнtilna s tichэm zapraskбnнm zhasla. Brumbбl cvakl znovu, a dalљн lampa zablikala a potemnмla. Celkem dvanбctkrбt cvakl Zhasнnadlem, aћ jedinэm svмtlem v celй ulici zщstaly dva vzdбlenй maliиkй body jako dнrky po љpendlнku: oиi koиky, kterб ho pozorovala. Kdyby teп kdokoliv vyhlйdl z okna – dokonce i panн Dursleyovб, kterб mмla oиi jako trnky – nedokбzal by zjistit, co se to dole na chodnнku dмje. Albus Brumbбl zastrиil Zhasнnadlo zpбtky do kapsy a zamншil k domu инslo иtyшi; tam se posadil na zнdku vedle koиky. Nepodнval se na ni, ale po chvilce ji oslovil.

„To je ale nбhoda, ћe jsme se tu seљli, profesorko McGonagallovб.“

Otoиil se k mourovatй koиce a chtмl se na ni usmбt, ale nebyla tam uћ. Mнsto na koиku se usmнval na dost pшнsnм vyhlнћejнcн ћenu, kterб mмla na nose hranatй brэle pшesnм tйhoћ tvaru jako skvrny, jeћ zdobily koиku kolem oин. Mмla na sobм takй plбљќ, ale smaragdovм zelenэ, a иernй vlasy staћenй do tuhйho uzlu. Bylo na nн vidмt, ћe je nazlobenб.

„Jak jste zjistil, ћe jsem to jб?“ zeptala se.

„Milб panн profesorko, v ћivotм jsem nevidмl koиku, kterб by sedмla tak strnule.“

„Kdybyste celэ den prosedмl na zнdce, byl byste strnulэ taky,“ odsekla profesorka McGonagallovб.

„Celэ den? Kdyћ jste pшitom mohla oslavovat? Cestou sem jsem vidмl aspoт tucet hostin a veинrkщ.“

Profesorka McGonagallovб rozmrzele ohrnula nos.

„To jistм, vљichni dnes oslavujн, jб vнm,“ pronesla netrpмlivм. „Иlovмk by si myslel, ћe budou trochu opatrnмjљн, ale ne – dokonce i mudlovй si vљimli, ћe se nмco dмje. Bylo to v jejich zprбvбch.“ Pohodila hlavou ke ztemnмlйmu oknu obэvacнho pokoje u Dursleyovэch. „Slyљela jsem to. Hejna sov… meteory… Tak ъplnм hloupн zase nejsou. Museli si nмиeho vљimnout. Meteory aћ dole v Kentu – vsadнm se, ћe za to mщћe Dedalus Kopбl. Tomu to nikdy zvlбљќ nezapalovalo.“

„Nemщћete jim to vyинtat,“ шekl Brumbбl laskavм. „Za poslednнch jedenбct let jsme dщvodщ k oslavбm mмli vмru mбlo.“

„Jб vнm,“ шekla profesorka McGonagallovб podrбћdмnм. „Ale to jeљtм nenн dщvod, aby ztrбceli rozum. Vћdyќ si poинnajн docela lehkomyslnм, chodн po ulicнch za bнlйho dne, dokonce si ani nevezmou mudlovskй obleиenн, a љuљkajн si, co kdo zaslechl.“

Ъkosem vrhla na Brumbбla ostrэ pohled, jako by doufala, ћe z nмj vymбmн aspoт nмco, ale on mlиel, takћe pokraиovala: „To by tedy bylo ohromnй, kdyby se mudlovй prбvм toho dne, kdy Vy–vнte–kdo jak se zdб koneиnм zmizel, o nбs vљecko dozvмdмli. Pшedpoklбdбm, ћe je opravdu pryи, Brumbбle?“

„Rozhodnм to tak vypadб,“ pшikэvl Brumbбl. „Mбme bэt zaи vdмиnн. Dala byste si citronovou zmrzlinu?“

„Coћe?“

„Citronovou zmrzlinu. To je jeden z mudlovskэch pamlskщ, kterэ mбm docela rбd.“

„Ne, dмkuji,“ pronesla profesorka McGonagallovб chladnм, jako by si nemyslela, ћe je vhodnб chvнle na pohбrky se zmrzlinou. „Jak vбm шнkбm, i pokud je Vy–vнte–kdo opravdu pryи –“

„Milб panн profesorko, tak rozumnб osoba jako vy pшece dokбћe vyslovit jeho jmйno? Vљechny ty nesmysly s Vy–vнte–kэm – jedenбct let jsem se snaћil vљechny pшesvмdиit, aby mu шнkali jeho skuteиnэm jmйnem: Voldemort.“ Profesorka McGonagallovб sebou trhla, ale Brumbбl, kterэ zrovna odnмkud vytahoval dva pohбrky citronovй zmrzliny, dмlal, ћe si toho nevљiml. „Kdyћ poшбd шнkбme Vy–vнte–kdo, jsou z toho jen zmatky. Nikdy jsem nevidмl nejmenљн dщvod, proи by nмkdo musel mнt strach vyslovit Voldemortovo jmйno.“

„Jб vнm, ћe vy ho nemбte,“ шekla profesorka McGonagallovб napщl podrбћdмnм, napщl s obdivem. „Jenћe u vбs je to nмco jinйho. Vљichni vмdн, ћe vy jste jedinэ, koho se Vy–vнte – budiћ, Voldemort – bбl.“

„To mi lichotнte,“ шekl Brumbбl klidnм. „Voldemort mмl schopnosti, kterй jб nikdy mнt nebudu.“

„Jen proto, ћe jste pшнliљ – jak bych to шekla – pшнliљ uљlechtilэ, neћ abyste jich pouћil.“

„Dobшe ћe je tu tma. Takhle jsem se neиervenal od chvнle, kdy mi madame Pomfreyovб шekla, ћe se jн lнbн mй novй klapky na uљi.“

Profesorka McGonagallovб vrhla na Brumbбla ostrэ pohled a шekla: „Ty sovy nejsou vщbec nic proti povмstem, kterй se vљude rozletмly. Vнte, co vљichni шнkajн? O tom, proи zmizel? A co ho nakonec zastavilo?“

Zdбlo se, ћe profesorka McGonagallovб koneиnм dospмla k tomu, o иem s nнm chtмla hovoшit nejvнc, ke skuteиnйmu dщvodu, proи tu celэ den иekala na studenй tvrdй zнdce; ani jako koиka, ani jako ћena pшedtнm Brumbбla neprobodla tak pronikavэm pohledem jako teп. Bylo nasnadм, ћe aќ uћ „vљichni“ шнkajн co chtмjн, nehodlб tomu uvмшit, dokud jн to Brumbбl nepotvrdн. Ten si vљak prбvм vytahoval dalљн pohбrek citronovй zmrzliny a neodpovмdмl jн.

„Lidй totiћ шнkajн,“ nalйhala dбl, „ћe vиera veиer se Voldemort objevil v Godrikovм Dole. Љel tam hledat Potterovy. A tvrdн se, ћe Lily a James Potterovi jsou jsou – ћe prэ jsou mrtvн.“

Brumbбl pшikэvl a profesorka McGonagallovб zalapala po dechu.

„Lily a James… nemohu tomu uvмшit… nechtмla jsem tomu vмшit… Ach, Albusi…“

Brumbбl natбhl ruku a poklepal jн na rameno. „Jб vнm… jб vнm…“ шekl ztмћka.

Profesorce McGonagallovй se tшбsl hlas, ale pokraиovala: „Jenћe to nenн vљecko. Шнkajн, ћe se pokusil zabнt i jejich syna, Harryho, ale nedokбzal to. Nedokбzal toho malйho chlapce zabнt. Nikdo nevн proи ani jak, ale шнkajн, ћe Voldemortova moc se nмjak zhroutila, kdyћ nedokбzal zabнt Harryho Pottera – a proto prэ zmizel.“

Brumbбl zasmuљile pшikэvl.

„Takћe to je – je to pravda?“ zajнkala se profesorka McGonagallovб. „Po vљem, co napбchal… kolik lidн zabil… a nedokбzal zabнt jednoho malйho chlapce? Jб jenom ћasnu… ћe ho prбvм tohle zastavilo… ale jak to pro vљechno na svмtм Harry pшeћil?“

„To se mщћeme jen dohadovat,“ шekl Brumbбl. „A moћnб se to nikdy nedozvнme.“

Profesorka McGonagallovб vytбhla krajkovэ kapesnниek a otшela si s nнm oиi, zakrytй brэlemi. Brumbбl dщkladnм popotбhl nosem, vytбhl z kapsy zlatй hodinky a podнval se na nм. Byly to prapodivnй hodinky; mмly dvanбct ruиiиek, ale nebyla na nich ћбdnб инsla, mнsto toho po obvodu cifernнku obнhaly maliиkй planety. Brumbбl se v nich vљak zшejmм vyznal, ponмvadћ je zastrиil zpбtky do kapsy a шekl: „Hagrid mб zpoћdмnн. Mimochodem, pшedpoklбdбm, ћe to on vбm prozradil, ћe budu tady?“

„Ano,“ pшiznala profesorka McGonagallovб. „A jб naopak nepшedpoklбdбm, ћe byste mi шekl, proи jste prбvм tady?“

„Jsem tu proto, abych Harryho pшedal jeho tetм a strэci. Jsou to jedinн pшнbuznн, kterй teп mб.“

„Snad nemyslнte – pшece nemщћete myslet ty lidi, co bydlн tady?“ vykшikla profesorka McGonagallovб. Narбz byla na nohou a ukazovala na dщm инslo иtyшi. „Brumbбle – to nemщћete! Sledovala jsem je celэ den. Na celйm svмtм nenajdete jinй dva lidi, kteшн by se od nбs tak liљili. A ten jejich kluk – vidмla jsem, jak kopal svou matku celou cestu aћ k domovnнm dveшнm a vшeљtмl, aby mu dala bonbony. A sem ћe by mмl Harry Potter pшijнt a ћнt tady?“

„Je to pro nмj to nejlepљн mнsto,“ шekl Brumbбl pevnм. „Aћ bude starљн, jeho teta a strэc mu budou moci vљecko vysvмtlit. Napsal jsem jim dopis.“

„Dopis?“ opakovala profesorka McGonagallovб chabэm hlasem a posadila se zpбtky na zнdku. „Vy si vбћnм myslнte, Brumbбle, ћe to vљechno dokбћete vysvмtlit jednнm dopisem? Ti lidй tady ho nikdy nepochopн! Bude slavnэ – stane se z nмj legenda – vщbec by mм nepшekvapilo, kdyby se dneљnнmu dni jednou шнkalo Den Harryho Pottera – o Harrym se budou psбt knihy – kaћdй dнtм v naљem svмtм bude znбt jeho jmйno!“

„Mбte ъplnou pravdu,“ шekl Brumbбl a velice vбћnм hledмl pшes svй pщlmмsнcovй brэle. „To by kaћdйmu chlapci staиilo poplйst hlavu. Slavnэ jeљtм dшнv, neћ se nauин chodit a mluvit! Slavnэ dнky nмиemu, co si nebude ani pamatovat! Copak nechбpete, oи pro nмj bude lepљн, kdyћ bude vyrщstat daleko od toho vљeho – aћ do doby, kdy to bude schopen pшijmout?“

Profesorka McGonagallovб otevшela ъsta, ale pak si to rozmyslela, polkla a шekla: „Ano – ovљem, mбte samozшejmм pravdu. Ale jak se sem ten chlapec dostane, Brumbбle?“ Zиistajasna si zaиala prohlнћet jeho plбљќ, jako by si myslela, ћe pod nнm Harryho snad schovбvб.

„Pшiveze ho Hagrid.“

„Myslнte – myslнte, ћe je moudrй svмшit Hagridovi nмco tak dщleћitйho?“

„Svмшil bych Hagridovi svщj vlastnн ћivot,“ шekl Brumbбl.

„Neшнkбm, ћe nemб srdce na pravйm mнstм,“ namнtla profesorka McGonagallovб zdrбhavм, „ale nechtмjte mi tvrdit, ћe nenн neopatrnэ. Mб sklon k… co to bylo?“

Ticho kolem nich protrhlo jakйsi vzdбlenй burбcenн a s kaћdэm okamћikem sнlilo, zatнmco Brumbбl a profesorka se rozhlнћeli po ulici sem tam, odkud se vynoшн svмtla nмjakйho vozidla. Pak uћ se onen zvuk zmмnil v hlasitэ шev a oba vzhlйdli vzhщru; v tu chvнli se z nebe snesla obrovskб motorka a pшistбla na vozovce pшed nimi.

Motorka byla obrovskб, ovљem proti muћi, kterэ na nн rozkroиmo sedмl, vlastnм ъplnб nicka. Byl mбlem dvakrбt vyљљн neћ normбlnн lidй a pшinejmenљнm pмtkrбt љirљн. Byl prostм takovэ hromotluk, ћe se to ani nepatшilo, a pщsobil divoce – skoro celэ obliиej mu zakrэvaly љtмtiny jeћatэch иernэch vlasщ a vousщ, dlanм mмl jako vнka od popelnic a jeho nohy v koћenэch botбch pшipomнnaly delfнnн mlбпata. V obrovskэch svalnatэch paћнch drћel malэ uzlнk.

„Hagrid,“ vydechl Brumbбl s ъlevou v hlase. „Koneиnм. A kde jste vzal tu motorku?“

„Puиil jsem si ji, pane profesore,“ vysvмtlil obr a pшitom z nн opatrnм slezl. „Puиil mnм ji mladej Sirius Black. Takћe tady vбm ho vezu, pane.“

„Nemмl jste tam ћбdnй problйmy?“

„Ne, pane – dщm byl skoro ъplnм zniиenej, ale malэho jsem dostal ven eљtм dшнv, neћ se tam zaиli hemћit mudlovй. Usnul, kdyћ jsme letмli nad Bristolem.“

Brumbбl a profesorka McGonagallovб se shэbli k uzlниku pokrэvek. Uvnitш, takћe ho sotva bylo vidмt, leћel malэ chlapec a tvrdм spal. Pod иupшinou vlasщ иernэch jako uhel, kterб mu spadala do иela, spatшili seиnou rбnu podivnйho tvaru, kterб ze vљeho nejspнљ pшipomнnala blesk.

„Takћe tam ho…?“ љeptla profesorka McGonagallovб.

„Ano,“ pшisvмdиil Brumbбl. „Ta jizva mu zщstane na celэ ћivot.“

„Nemщћete s tнm nмco udмlat, Brumbбle?“

„I kdybych mohl, neudмlal bych to. Jizvy jsou obиas k uћitku. Jб sбm mбm nad levэm kolenem jizvu, na kterй je dokonalэ plбn londэnskйho metra. Dejte mi toho mrтouse, Hagride – bude dobшe, kdyћ to vyшнdнme co nejdшнv.“

Brumbбl vzal Harryho do nбruиe a zamншil k domu Dursleyovэch.

„Mщћu – mщћu se s nнm rozlouиit, pane?“ zeptal se Hagrid.

Pak sklonil k Harrymu velkou stшapatou hlavu a dal mu pusu, pшi kterй ho musel celйho poљkrбbat. Vzбpмtн zaskuиel jak poranмnэ pes.

„Pssst,“ sykla profesorka McGonagallovб, „vzbudнte mudly!“

„Ne–nezlobte se,“ vzlykl Hagrid, vytбhl velkэ uљpinмnэ kapesnнk a zaboшil do nмj tvбш. „Kdyћ jб to prostм neunesu – Lily a James, voba dva po smrti – a chudбk Harry, teп mб ћнt u mudlщ –“

„Ano, ano, vљechno je to velice smutnй, ale ovlбdejte se, Hagride, nebo nбs objevн,“ vyzvala ho љeptem profesorka McGonagallovб a nejistм ho popleskala po paћi, zatнmco Brumbбl pшekroиil nнzkou zahradnн zнdku a doљel k domovnнm dveшнm. Љetrnм poloћil Harryho na prбh, vytбhl z kapsy plбљtм dopis, zastrиil ho mezi chlapcovy pшikrэvky a vrбtil se zpмt k ostatnнm. Dobrou minutu tam vљichni tшi stбli a dнvali se na malэ uzlниek pшed sebou; Hagridovi to cukalo rameny, profesorka McGonagallovб zbмsile pomrkбvala a jiskшiиky, kterй Brumbбlovi obvykle svнtily v oинch, jako by vyhasly.

„To bychom tedy mмli,“ шekl Brumbбl koneиnм. „Tady uћ nemбme co pohledбvat. Mщћeme klidnм jнt a pшipojit se k oslavбm.“

„Jo,“ шekl Hagrid pшiљkrcenэm hlasem. „Jб vodvezu tu motorku zpбtky Siriovi. Brou noc, panн profesorko – a vбm taky, pane profesore.“

Otшel si uslzenй oиi rukбvem kazajky, vyhoupl se na motorku a naљlбpl ji; stroj se vznesl s hlasitэm шevem do vzduchu a zmizel ve tmм.

„Poинtбm, ћe se brzy uvidнme, panн profesorko,“ шekl Brumbбl a kэvl jн na pozdrav. Profesorka McGonagallovб se mнsto odpovмdi vysmrkala.

Brumbбl se otoиila vydal se ulicн zpбtky. Na rohu se zastavil a vytбhl stшнbrnй Zhasнnadlo. Cvakl jнm jen jednou, a do pouliиnнch lamp se v okamћenн vrбtilo dvanбct svнtнcнch koulн; Zobн ulice se narбz rozzбшila oranћovэm svмtlem a Brumbбl jeљtм staиil zahlйdnout mourovatou koиku, kterб prбvм zahэbala za roh na opaиnйm konci. Dokбzal takй rozeznat uzlниek pшikrэvek na prahu pшed инslem иtyшi.

„Mnoho љtмstн, Harry,“ zamumlal. Pak se otoиil na podpatku, zaљustil plбљtмm a byl pryи.

Potom uћ opмt jen lehkэ vбnek rozechvнval ъhlednм zastшiћenй ћivй ploty v Zobн ulici, kterб tu leћela pod inkoustovou oblohou tichб a spoшбdanб; bylo to poslednн mнsto na svмtм, kde byste иekali, ћe se stane nмco ohromujнcнho. Harry Potter se pшevrбtil ve svэch pшikrэvkбch, ale neprobudil se. Malou ruиkou stiskl dopis, kterэ leћel vedle nмj, a spal dбl. Nevмdмl, ћe je jinэ neћ ostatnн, nevмdмl, ћe je slavnэ, nevмdмl, ћe za nмkolik mбlo hodin ho probudн vэkшik panн Dursleyovй, aћ otevшe domovnн dveшe, aby postavila ven lahve od mlйka, ani ћe pшнљtнch nмkolik tэdnщ ho jeho bratrбnek Dudley nepшestane poљќuchovat a љtнpat… Ani nemohl tuљit, ћe prбvм v tu chvнli lidй, kteшн se potajmu seљli po celй zemi, zdvihajн sklenky a tlumenэm hlasem mu pшipнjejн: „Na zdravн Harryho Pottera – chlapce, kterэ zщstal naћivu!“

Kapitola druhб

Sklo, kterй zmizelo

Ode dne, kdy se Dursleyovi probudili a naљli na prahu pшede dveшmi svйho synovce, uplynulo bezmбla deset let, Zobн ulice se vљak skoro vщbec nezmмnila. Paprsky vychбzejнcнho slunce ozбшily tytйћ upravenй pшedzahrбdky a na domovnнch dveшнch u Dursleyovэch se v nich zaleskla mosaznб инslice иtyшi; pak pronikly i do obэvacнho pokoje, kde to vypadalo tйmмш stejnм jako tenkrбt veиer, kdy se pan Dursley dнval v televizi na onu osudnou zprбvu o sovбch. Jedinм fotografie na krbu ukazovaly, kolik иasu mezitнm opravdu uplynulo. Pшed deseti lety tam byly desнtky snнmkщ nмиeho, co vypadalo jako velikэ rщћovэ plбћovэ mни, na kterэ nмkdo nasadil pletenй иepiиky s bambulkou v nejrщznмjљнch barvбch – jenћe Dudley Dursley uћ nebyl malй dнtм, a fotografie teп ukazovaly svмtlovlasйho hromotluka, jak jede na svйm prvnнm kole, sedн o pouti na kolotoиi a hraje s otcem poинtaиovou hru, a jak ho matka objнmб a lнbб. V celй mнstnosti se nenaљla jedinб znбmka, ћe by v domм ћil jeљtм nмjakэ jinэ chlapec.

Harry Potter tam nicmйnм stбle byl; v tu chvнli jeљtм spal, nemмl vљak uћ spбt dlouho. Teta Petunie totiћ byla vzhщru a jejн jeиivэ hlas byl prvnн zvuk, kterэ se po rбnu rozlehl domem.

„Vstбvat! Vstбvat! Hajdy z postele!“

Harry sebou trhl a probudil se. Teta znovu zabuљila na dveшe.

„Vylez!“ vшнskla. Harry ji slyљel, jak jde do kuchynм a stavн na sporбk pбnev. Pшevrбtil se na zбda a jeљtм zkusil vybavit si sen, kterэ se mu pшed chvнlн zdбl. Byl to hezkэ sen a byla v nмm motorka, kterб lйtala. Mмl podivnэ pocit, ћe stejnэ sen se mu zdбl uћ nмkdy dшнv.

Teta znovu stбla za dveшmi.

„Uћ jsi vstal?“ nalйhala.

„Skoro,“ шekl Harry.

„Tak sebou pohni, chci, abys mi dal pozor na slaninu. A neopovaћ se ji pшipбlit! Na Dudleyho narozeniny musн bэt vљecko jaksepatшн.“

Harry jen zastйnal.

„Co jsi шнkal?“ vyљtмkla na nмj teta pшes dveшe.

„Nic, vщbec nic.“

Dudleyho narozeniny – jak jenom na nм mohl zapomenout? Harry pomalu vylezl z postele a zaиal hledat ponoћky. Pod postelн nмjakй naљel, z jednй vyklepal pavouka a natбhl si je. Na pavouky byl zvyklэ, ponмvadћ v pшнstмnku pod schody jich bylo plno, a prбvм tam spбval.

Kdyћ uћ byl obleиenэ, seљel pшedsнnн dolщ do kuchynм. Stщl mбlem nebylo vidмt, tolik na nмm leћelo dбrkщ k Dudleyho narozeninбm. Vypadalo to, ћe Dudley dostal ten novэ poинtaи, kterэ chtмl, nemluvм o druhйm televizoru a zбvodnнm kole. Proи vlastnм chtмl zбvodnн kolo, byla pro Harryho zбhada, ponмvadћ Dudley byl tlustэ jako beиka a tмlesnб cviиenн nenбvidмl – pokud k nim ovљem nepatшilo, ћe do nмkoho mohl buљit pмstmi. Dudleyho oblнbenэm cviиnэm pytlem byl Harry, иasto se mu ho ovљem nepodaшilo chytit. Harry na to nevypadal, ale umмl utнkat velice rychle.