Trockého protisovětské výpady jsou vodou na imperialistický mlýn
Přestože se buržoazní ekonomie nic neučila z Trockého knihy Sovětské hospodářství v nebezpečí, když viděla, jak Trockij přes své neporozumění nemotorně opakuje to, co bylo řečeno před deseti lety buržoazními ekonomy jako von Mises a Brutzkus, široce Trockého citovala v imperialistickém tisku. A těmto buržoazním kritikům socialistické výstavby umožnila zdůraznit, že jejich „objektivní“ a „nestranná“ kritika socialismu neumožňuje společnosti se osvobodit od trhu, což bylo plně akceptováno „starým bolševikem“ Trockým. (Pro lepší pochopení tohoto předmětu odkazuji čtenáře na kapitolu 11 mé knihy Perestrojka - naprostý kolaps revizionizmu[8]).
Trockého výpady proti sovětskému režimu nalezly ochotné porozumění u německých a italských fašistů: „Podívejte, přátelé,“ řekl Goebbels německým socialistům a komunistům, „co říká Trockij o sovětském státu. Už to není socialistický stát, ale stát ovládaný parazitní byrokracií, tyjící z ruského lidu.“ (viz dodatek 2) Tyto a podobné argumenty šířené fašisty jakož i jinými imperialistickými státy byly zamýšleny tak, aby oslabily jak víru mas v SSSR, tak i jejich víru v sebe, ve své schopnosti vybudovat pro sebe nový život. Těchto trockistických argumentů se zmocnili a dodnes s nimi operují odpůrci komunismu v dělnickém hnutí, jakož i radikální maloburžoazní inteligence. Trockismus tak vždy fungoval, hrál a dodnes hraje matoucí roli, jejímž cílem je odzbrojit dělnické hnutí politicky a ideologicky.
Během svého poletování tváří v tvář skutečnosti a ignorování vývoje socialistické výstavby v SSSR, Trockij i nadále předvídal katastrofu a obhajoval svržení „stalinistické byrokracie“ - eufemismus pro leninské vedení bolševické strany a sovětského státu - jinými slovy, obhajuje svržení diktatury proletariátu. V článku napsaném v říjnu 1933 předpovídal Trockij restauraci kapitalismu, pokud bude pokračovat vláda „stalinistické byrokracie“:
„Čím dále pokročí nebrzděný rozvoj byrokratismu, tím vše nevyhnutelněji povede k zastavení ekonomického a kulturního růstu, k strašné sociální krizi, poklesu a v posledku propadu celé společnosti. To by ovšem znamenalo nejen kolaps diktatury proletariátu, ale i konec byrokratické nadvlády. Namísto dělnického státu nepřijdou »sociálně byrokratické«, ale kapitalistické vztahy.“ (The Class Nature of the Soviet State) (Třídní povaha Sovětského svazu).
V únoru 1935 Trockij předpovídal „nevyhnutelné zhroucení stalinského politického režimu“ a jeho nahrazení „fašisticko – kapitalistickou kontrarevolucí“. Směšné, stejně jako všichni trockističtí kontrarevolucionáři, kteří především popírali samotnou možnost budování socialismu. Trockij se pokoušel postavit (byť neúspěšně) snad jakoukoli překážku do cesty budování socialismu, přičemž ruku v ruce s imperialistickou buržoazií pomlouval sovětský stát i bolševické vedení strany, snižoval, očerňoval a haněl výdobytky socialistického průmyslu, zemědělství, vědy, techniky i umění až nakonec sám skončil jako spojenec a nástroj německého a japonského fašismu!! Tito velmi opovrženíhodní zbabělci a kontrarevolucionáři, tito nejhorlivější zastánci programu restaurace kapitalismu, světa postaveného na hlavu, plní trockistické přetvářky, klamu a intrik, přesvědčili sami sebe, že jsou „proletářský předvoj“!
„Nevyhnutelný kolaps stalinského politického režimu povede k vytvoření sovětské demokracie jedině v případě, že dojde k odstranění bonapartismu vědomým aktem proletářského předvoje. Ve všech ostatních případech by mohla namísto stalinismu přijít jedině fašisticko-kapitalistická kontrarevoluce“. (Trotsky, The Workers' State, Thermidor and Bonapartism) (Trockij, Dělnický stát, thermidor a bonapartismus).