Zákonitosti ve výživě rostlin

- zákon. fyziologických vztahů

o výnos rostliny je závislý na všech vegetačních faktorech

o každý z nich je naprosto nezbytný

o jejich stupňování má za následek přírůstek výnosu

o přírůstek výnosu je nejvyšší u faktoru nejvíce vzdáleného od optima

- faktory růstu (hmotné – voda; energetické – světlo; biologické – reprodukční, genetické; časové – plocha stanoviště, délka dne, vegetace; fyzické – teplota, tlak)

Příjem živin rostlinami

1) kořenově – převažuje u makroprvků a mikroprvků

- průnik iontů do buněk – aktivní (musí být energie), pasivní (bez energie)

- transport živin je ovlivněn: půdními vlastnostmi a kořeny

- pohyb živin - ↑ akropetálně – většina, ↓ bazipetázlně – ze shora dolů ke kořenům

- faktory: půdní roztok, hustota kořenové sítě, osvojovací schopnost, kořenové exkrety, účast mikroorg. hub

2) mimokořenově – bazipetální pohyb živin

- příjem živin nadzemní částí rostliny, hlavně listy

- difúze vodního prostoru, aktivní příjem

- hlavní význam: možnost korekce výživného stavu rostlin, eliminace nepříznivých podmínek pro příjem živin, aplikace v kritických obdobích růstu a výživy, rychlost působení – během několika hodin, možnost kombinace

- nevýhody: nutné postřiky během vegetace několikrát opakovat, nákladné

- faktory: propustnost – kutikula, průduchy, klimatické, koncentrace – plasmolýza

příjem C – průduchy listů CO₂

příjem O, H – kořenovým systémem – ve formě H₂O

GMO plodiny

Geneticky modifikované (GM, transgenní, biotechnologické) plodiny jsou takové rostliny, u kterých byl změněn dědičný materiál (DNA) pomocí genových technologií. Jedná se o moderní šlechtitelské metody (genové inženýrství) z oblasti biotechnologií, které používají v přírodě probíhající procesy. Nejde tedy o tvorbu a vnášení uměle vytvořených genů. GM plodiny se vyznačují různými specifickými vlastnostmi, mezi které patří zejména odolnost vůči škodlivým činitelům – škůdcům, chorobám, chladu, suchu apod., anebo tolerance vůči postřiku neselektivním herbicidem, který ničí všechny ostatní, nežádoucí rostliny (plevele).

40) Koloběh živin

- dusík se přeměňuje na plynné složky a ztrácí se do atmosféry

- musíme doplnit minerál. hnojivy živiny zpět do půdy

ovzduší

Stáj

Půda

Hnojiště

Plodiny odvezené z pole

zpět do půdy

do povrchových vod

krmení

jímka

41) Únava půdy

Půdní únava, pedologie=snížení úrodnosti půdy způsobené víceletým pěstováním některých plodin na stejném pozemku. Vyvolána řadou faktorů, např. jednostranným vyčerpáním snadno dostupných forem rostlinných živin, nahromaděním toxických kořenových výměšků a patogenní mikroflóry. Půdní únava může zcela znemožnit pěstování některých plodin na daném pozemku; lze jí zabránit zejména vhodným střídáním pěstovaných plodin.

- všeobecná

§ odčerpání živin, vody, zhoršení struktury = obnova agrotechnického prostředí

§ není vázána na konkrétní plodinu

§ půda je unavená pro pěstování jakékoliv plodiny

§ tuto únavu lze odstranit: správná agrotechnika, hnojí, ochrana porostů před chorobami, škůdci, plevely

- pravá

- nelze ji odstranit agrotechnikou, hnojením ani ochranou rostlin

§ organismová – viry, bakterie, houby, hlísti, hmyz ® přemnožení původců chorob a škůdců

§ nedostatková – mikroprvky ->chybějící živiny a pravidelně se nedoplňují

§ toxinová

- vznik půdní únavy:

1) nedostatek některé z hlavních živin

2) nedostatek některého z mikroelementů

3) zhoršení fyzikálního stavu půdy, zejména půdní struktury a zhutnění půdy

4) porušení biologické rovnováhy v půdě, zvláště mezi různými typy mikroorganismů

5) rozšíření patogenních mikroorganismů

6) rozšíření specifických škůdců, zejména háďátek

7) dočasná intoxikace („otrávení“)

42) Osevní postupy – kritéria pro zařazení rostlin, význam, typy osevních postupů

- je možno třídit do dvou hlavních skupin: polní osevní postupy, speciální osevní postupy

1. polní osevní postupy:

- pěstují se běžné polní plodiny (obilniny, okopaniny, luskoviny, olejniny, technické plodiny, jeteloviny, jednoleté pícniny – kukuřice, směsky; aj.)

- rotace OP, má 3 fáze:

· fáze zúrodňující - jetel 1 rok, jetelotravní směsky 2 roky, vojtěška 2 roky

· fáze využití - jsou rovnoměrně prostřídány zbylé plodiny zlepšující a zhoršující

· fáze přípravná - připravit vhodné podmínky pro podsev

Specializovaný polní osevní postup na určitou plodinu:

- je OP, v němž má tato plodina ve struktuře uvedeného postupu větší zastoupení než je běžné

- patří sem následující postupy:

a) osevní postupy obilnářské (s vyšším zastoupením obilnin)

b) osevní postupy řepařské (s vyšším podílem cukrovky)

c) osevní postupy bramborářské (s vyšším zastoupením brambor)

d) osevní postupy pícninářské

2. speciální osevní postupy:

Ø semenářské osevní postupy

- úkol: zajišťovat výrobu osiv a sadby

Ø závlahářské osevní postupy

- = osevní postupy pod závlahou

- nejnáročnější plodiny na závlahu: víceleté pícniny, okopaniny, některá zelenina

- dále: pšenice, ječmen jarní – výsledky nejsou jednoznačné

- vysoké výnosy také u: kukuřice na zrno, na siláž i na zeleno; meziplodiny

- závlaha postřikem – v současnosti je ale nákladná

Ø protierozní osevní postupy

- nejškodlivější: eroze vodní, popřípadě větrná

- škodlivost eroze závisí v daném místě na utváření terénu, klimatických a půdních podmínkách, na způsobu hospodaření

- čím je úhel svahu větší a také svah delší, tím je nebezpečí vodní eroze větší

- pěstované plodiny podle protierozní ochrany vůči vodní erozi:

Ø zelinářské osevní postupy

- důležitá je reakce zelenin na animální hnojení

- první trať – přímo hnojením hnojem ® košťáloviny (květák, zelí, kedlubny, kapusta) a plodové zeleniny (okurky, rajčata, paprika, lilek, tykve, melouny)

- druhá trať ® mrkev, petržel, pastinák, černý kořen, cibule, česnek, pór

- třetí trať ® luskoviny, cibuloviny

Ø osevní postupy pod sady

- podplodiny, které nekonkurují ovocným stromům ve vláze nebo živinách, nekomplikují zpracování půdy v sadech a napomáhají v odplevelení půdy

Ø osevní postupy na písčitých půdách

- v písčitých půdách je malá schopnost uchovat v půdním profilu vodu ® nízká vododržnost

- zvýšení vododržnosti ® silně a často obohacovat půdy organickou hmotou, popř. provést meliorační zásahy

Ø osevní postupy před zakládáním vytrvalých kultur

- vybrat vhodné pozemky

- půda musí být připravena jak z hlediska fyzikálního stavu, tak z hlediska obsahu živin, provzdušnění hlubších půdních vrstev a oživení půdního profilu mikroorganismy

43) Výrobnost osevních postupů jak se stanovuje, v čem a proč

vyjadřuje množství biomasy (produktů) vyrobených na všech honech osevního postupu během jednoletého období, převedené na společnou veličinu

- je počítána, jakoby každý z honů měl výměru jednoho hektaru

- biologický výnos – veškerá biomasa vyprodukovaná porostem za vegetační dobu rostliny

- hospodářský výnos – výnos hlavního produktu konkrétní plodiny

- vychází se z hektarových výnosů plodin

- závisí na: druzích pěstovaných plodin, na jejich užitkovém směru, na výnosu, na termínu setí, sázení a sklizně, na výměrách těchto plodin v rámci OP a na míře využití meziporostních období k pěstování meziplodin

- je možno ji hodnotit podle:

1) množství vyprodukované sušiny

- vhodné uvést, při jaké teplotě sušení byla hmotnost sušiny stanovována

2) množství vyprodukovaných obilních jednotek

- jedna obilní jednotka byla definována jako produkce jednoho metrického centu zrna obilovin

3) množství uložené energie ve vyprodukované biomase

- energie je uložená ve formě chemické energie

- tato energie vzniká transformací sluneční energie (globálního záření) během fotosyntézy na energii chemických vazeb molekul

4) množství uhlíku obsaženého ve vyprodukované biomase

44) Půdní úrodnost, EVH, BPEJ, AZP

- půdní úrodnost je schopnost půdy poskytovat pěstovaných rostlinám vhodné prostřední, dostatek živin a vody nutných k růstu a vývinu

- některé půdní vlastnosti můžeme dobře ovlivňovat (hnojiva)

- měřitelný znak úrodnosti je množství a kvalita vyprodukované biomasy

- BPEJ = bonitovaná půdně ekologická jednotka (5 čísel)

· cílem je zhodnocení a hospod. ocenění vlastností zemědělského území nebo pozemku + (klima reliéfu)

· 1. č. = klimatický region

· 2. a 3. č. = hlavní půdní jednotka

· 4. č. = svažitost a expozice

· 5. č. = skeletovitost a hloubka půdy

- EVH = ekologická výrobní hladina

· průměrný výnos zrna

· vyjadřuje vliv výrobně-ekologických podmínek na rostlinnou produkci

- AZP = rozbor půd → aplikace hnojiv na základě

45) Podmítka

- mělké zpracování půdy po sklizni obilnin (8-12 cm), ozimé řepky, luskovin

- po těchto plodinách je půda ve slehlém stavu s různými množstvím strništních zbytků

- hlavní úkoly podmítky jsou:

ü šířit půdní vláhu – uchování vody

ü odplevelovat půdy – jednoleté a vytrvalé plevele

- je neméně významná pro:

ü tlumení chorob a škůdců

ü provedení následné orby v lepší kvalitě se sníženou spotřebou nafty

ü zlepšení fyzikálního stavu půdy,zejména jejího provzdušnění – prokypření povrchové vrstvy p.

ü zapravení posklizňových zbytků – strniště, rozřezaná sláma

ü urovnání pozemku – po přejezdech mechanizace, před dalšími operacemi

ü zapravení hnojiv – kejda, močůvka, chlévský hnůj, minerální hnojiva

ü účinnou aplikací některých herbicidů a zapravování průmyslových hnojiv

- je důležité dodržet tyto zásady: včasnost, hloubku a kvalitu

- provádí se:

a) radličnými podmítači

b) talířovými podmítači

c) kombinovanými kypřiči

d) podmítací pluhy

Ekonomická náročnost podmítky:

- hodinová výkonnost 2-4 ha/od

- spotřeba nafty 5-8 l/ha

- náklady 350 – 600 Kč/ha

46) Orba

- základní opatření klasického zpracování půdy, které má rozhodující vliv na celkový stav půdy

- má drobící, kypřící, obracecí a mísící efekt

- dochází k žádoucímu mísení ornice a rovněž tak k promísení zaorávaného materiálu se zeminou

- při hluboké orbě jsou zničeny i vytrvalé plevele tzv. „utopením“

- Odhrnovací PLUH: válcovitý, kulturní, pološroubový, šroubový

- rozdělení orby z hlediska doby provedení:

· letní – prováděna během léta, příprava půdy pro letní meziplodiny

· podzimní – seťová k ozimům, k jarním obilovinám, k okopaninám, usnadní zasakování vody z podzimních a zimních srážek do půdy, provádí se až do trvalého zamrznutí půdy

· zimní - provádíme jen tehdy, nebylo-li možno z jakýchkoliv důvodů provést podzimní orba

● jarní - má řadu negativních důsledků – plýtvání zimní vláhou

Hloubka orby:

- řídí se požadavkem následné plodiny v OP

1) mělkou do 18 cm

2) střední 18-25 cm

3) hlubokou 25-30 cm

4) velmi hlubokou nad 30 cm

Způsob orby:

- vhodný způsob volíme podle terénu, tvaru a velikosti pozemku

- rozlišujeme orbu:

a) záhonovou – do skaldu a do rozoru

b) do roviny

c) dokola

d) orba nepravidelných ploch

e) orba do svahu

Orba dle účelu se dělí na:

a) zaorávka hnoje

b) zaorávka slámy

Orba víceletých pícnin:

- po víceletých pícninách zůstávají v ornici dvě zřetelné vrstvy

- ulehlá vrstva je tvořena org.zbytky porostu i s kořenovým systémem

- tuto vrstvu je možno obracet, ale ne rozdrobit

- spodní vrstva má jednotlivé kořeny, tu lze drobit snadno

- orba s předhradličkou

Kvalita orby a její hodnocení je zaměřeno především na: včasnosti splnění argotech. termínů, přímosti brázd, hloubce orby, zaklopení posklizňových zbytků, čistotu dna brázdy, stěnu brázdy, podřezané plevele, nedooraná místa, hrudovitost, hřebenitost ornice

- Zornění.

Orná půda ku celkové zemědělské půdě v daném místě.

Procent zornění=vyjádření podílu výměry orné půdy z výměry půdy zemědělské na určitém území v procentech.

47) Předseťová příprava půdy

- umožňuje včasné a kvalitní zasetí nebo sázení plodin, vytváří příznivé podmínky pro vzcházení rostlin a jejich další růst a vývoj v prvních fázích vegetace

- příprava půdy musí splňovat tyto požadavky:

1) urovnat pole a zmenšit plochu povrchu půdy

2) vytvořit na povrchu půdy izolační vrstvu k ochraně půdní vláhy

3) dokončit úpravu agregátového složení půdy

4) připravit vhodné seťové lůžko

- je tvořeno dvěma vrstvami

- spodní vrstva – slehlá; umožňuje sít do požadované hloubky, jinak hrozí nebezpečí propadnutí osiva do větších hloubek s negativními důsledky pro porost

- vrchní vrstva – umožňuje dostatečný přístup vzduchu ke klíčícímu osivu

- lze ho připravit dvěma způsoby (smykování a vláčení, moderní zemědělská technika

5) odplevelovat půdu

Tradiční již překonaná příprava půdy před setím a sázením zahrnuje tato agrotechnická opatření:

1) smykování

2) vláčení

3) válení

4) hlubší kypření

Smykování:

- první zákrok v jarní přípravě půdy po předchozí orbě

- hlavním úkolem je:

ü urovnání povrchu

ü zmenšení plochy povrchu pole

ü drobení povrchu půdy a zatlačování hrud

ü vytvoření izolační vrstvičky

ü ničení prvních klíčících plevelů

- v poslední době se ale používá kombinovaných smyků (smyk+brány) ® smykostroje

Vláčení

- mnohostranné využití v agrotechnice plodin

- pomocí vláčení se:

1) půda kypří a jemněji drobí

2) urovnává povrch ornice

3) rozrušují hroudy

4) ničí plevele

5) zapravují průmyslová hnojiva a pesticidy

- používá se i za vegetace

- různé typy hřebenových bran:

o brány pasivní – tažené jen traktorem (hřebenové, radličkové, síťové, prutové, hvězdicové, kroužkové, talířové, rotační)

o brány s aktivním pohonem – tažené traktorem (vibrační, kývavé, krouživé)

Kypření:

§ význam:

§ prokypření půdy do 6 – 15 cm, drcení hrud

§ zlepšení tepelných poměrů

§ zapravení hnojiv a pesticidů

§ zapravení organické hmoty

§ hubení plevelů

§ nářadí – kypřiče:

§ radličky (dlátové, šípové, srdcové kombinované)

§ slupice (pevné, pružné, odpružené)

§ pohon (pasivní, aktivní – vertikální, horizontální)¨

§ použití:

§ pro hlouběji seté (sázené) plodiny

§ v těžších půdách

§ v kombinaci s dalším nářadím (kombinátory)

Válení:

- splňuje:

2) požadované utužení půdy

3) zvýšení kapilárního vzestupu vody

4) snížení hrudovitosti, částečně i urovnání povrchu

- zkracujeme jím časový odstup přirozeného slehnutí půdy

- podporuje kapilární vzestup vody k povrchy, i výpar z půdy

- drtíme, příp. zatlačujeme do půdy hroudy

48) Vláčení

- mnohostranné využití v agrotechnice plodin

- pomocí vláčení se:

6) půda kypří a jemněji drobí

7) urovnává povrch ornice

8) rozrušují hroudy

9) ničí plevele

10) zapravují průmyslová hnojiva a pesticidy

- používá se i za vegetace

- různé typy hřebenových bran:

o brány pasivní – tažené jen traktorem

o brány s aktivním pohonem – tažené traktorem

Pasivní brány:

2) hřebenové – lehké, střední, těžké

3) radličkové – dodržují hloubku kypření

4) síťové – kopírují dokonale terén

5) prutové – pro vláčení ozimů

6) hvězdicové – pro lepší drcení půd

7) kroužkové – pro lepší drcení půd

8) talířové – k rozpracování drnu

9) rotační

Brány s aktivním pohonem:

2) vibrační (kmitavé)

3) kývavé

4) krouživé

49) Minimální zpracování půdy

- uplatňuje se v základním zpracování půdy i při přípravě půdy před setím a sázením, případně i v kultivaci

- předpoklady pro uplatnění minimálního zpracování půdy jsou:

1) dobrý fyzikální stav půdy

2) biologicky činná ornice s dostatečným obsahem živin

3) minimální zastoupení vytrvalých plevelů

4) vhodný OP nebo alespoň sled plodin

Metody minimalizace zpracování půdy:

1) vylučování některých operací

2) nahrazení některého zákroku méně náročným

3) spojování zákroků do menšího počtu operací

4) zpracování půdy na menší hloubku

5) pásové zpracování půdy

6) setí do nezpracované půdy

- systémy zpracování půdy lze rozdělit do dvou skupin:

a) systémy s orbou b) systémy s orbou

Základní systémy minimálního zpracování půdy:

- závisí na klimatických podmínkách, druhu a genetickém typu půdy, vodní a větrné erozi, systému hospodaření na půdě, úrovni agrotechniky, na vybavení mechanizačními prostředky

a) sloučení přípravy půdy a setí

b) sloučení orby, přípravy půdy a setí

c) snižování hloubky orby

d) mělké kypření

- výhody: rychlé a snazší založení porostu

- nevýhody: menší odplevelení účinku, zasakování vody do půdy, nižší biologická aktivita půdy, pomalejší odbourávání inhibičních látek a reziduí v půdě

e) pásové zpracování půdy

f) setí do nezpracované půdy

- speciální secí stroje s výsevným ústrojím (jednokotoučové, dvoukotoučové, radličkové, rotační fréza)

- výhoda: značná úspora pohonných hmot, snížení negativního vlivu přejezdů po poli, omezení vodní a větrné eroze

- nevýhoda: vysoké pořizovací náklady, vyšší potřeba herbicidů, zvýšená dávka N, okyselování půdy, menší uvolňování živin v důsledku neobracení půdy

50) Význam organických látek v půdě

Bilance organických látek v orné půdě

- primárním zrodem humusotvorného materiálu jasu na zeměd. půdě především exkrety kořenů, posklizňové a kořenové zbytky rostlin, které kryjí roční potřebu organ. látek )OL) pro orné půdy asi z 60-80%, zbytek se musí doplňovat v organ. hnojivech

- bez přísunu organ. látek z hlediska dlouhodobého, nelze udržet půdní úrodnost

- každý podnik by měl mít zpracovány údaje o skladování a použití organ. hnojiv

- o produkci organ. hnojiv rozhoduje: produkce stájových hnojiv, ztráty při skladování

vypracování bilance:

1) stanovení potřeby organ. látek v závislosti na struktuře pěstovaných plodin, popř. kultuře (chmelnice,vinice, sady) a druhu půdy

2) stanovení produkce organ. látek ze stájových hnojiv – vycházíme z produkce a ztrát stájových hnojiv

3) porovnáním výroby a potřeby vyčíslíme výslednou bilanci

organický podíl – 1-5% pevné fáze půdy

- významný vliv na půdní úrodnost (mikrobiální aktivita, vodní a vzdušný režim)

- zahrnuje

o nehumifikované organ. látky 10-15%

o humusová složka 85-90%

o živá půdní hmota 0,1-0,2% (mikroedafon – bakterie, houby; mezoedafon – členovec, brouk; makroedafon – myš, krtek)

- hl. složky organického půdního podílu

o reaktivní komponenty (kořenové exudáty, mikrobiální biomasa, rostlinné zbytky)

o pasivní komponenty cca 600 let

o stabilní komponenty cca 30 let

- význam organické hm. v půdách

o primární OL

§ zdroj živin, mikrobiální aktivita, zdroj energie

o humusové OL

§ sorpční a iontovýměnné vlastnosti

§ podporují tvorbu půdních agregátů

§ vláhový režim půd

§ detoxikace

51) Půdní vlastnosti

půdní vlastnosti ovlivňují přístupnost a příjem živin

o pufrovací schopnost půd

o půdní reakce

§ určována koncentrací vodíkových iontů

§ pH (0,7-14) pH půd (4,5-8,0)

§ aktivní - způsobena rozpustnými volnými ionty vodíku

§ výměnná - způsobena ionty vodíku uvolněné do půdního roztoku, náhradou za kationty soli (výluh KCl)

§ Vliv pH na

· sorpci rostlinných živin

· rozpustnost sloušenin – přístupnost živin pro rostliny

· činnost a složení mikroorganismů v půdě (mineralizace)

· struktura půdy (vododržnost, aerace, evaporace – odpařování vody)

o biologická aktivita

o sorpční a iontové vl.

§ sorpce živin

· mechanická – zadržování hrubě disperzních částic, sraženin, koloidních částic v půdě

· fyzikální – zadržování fázového rozhraní (povrchové síly půdních částic)

· fyz.-chem. – výměna iontů mezi půd. roztokem a koloidními částicemi

· chemická – vytváření méně rozpustných sloučenin

· biolog. sorpce – příjem a poutání živin v rostlinách a mikroorg.

o zrnitostní složení

52) Základní typy úpravy půdy

- upravujeme podmínky pro růst a vývoj plodin, reguluje zaplevelenost polí, zapravují se organické i průmyslové hnojiva, ničí staré porosty a připravuje půdu pro setí a sázení

- při zpracování půdy musíme brát v úvahu druhy půd, které jsou dány zrnitostí, obsahem humusu, momentální vlhkostí a zastoupením minerálních látek podle velikosti

- význam: úprava fyzikálních vlastností půdy

- skupiny půd: lehké, střední, těžké

1) základní zpracování

2) příprava půdy před setím a sázením

3) kultivace půdy ve vegetaci

4) minimální zpracování půdy

5) půdoochranné systémy

význam zpracování půdy:

· úprava pozemku po sklizni předplodiny – urovnání pozemku, zapravení posklizňových zbytků a hnojiv

· úprava fyzikálních vlastností půdy – půdní struktura, objemová hmotnost půdy, pórovitost, obsah vody a vzduchu

· regulace škodlivých organismů – přímá, nepřímáupravuje podmínky pro růst a vývoj plodin

Rozdělení:

- podmítka: šetří půdní vláhu, zbavuje půdu plevelů, 8-12 cm

- orba: význam drobící, kypřící, obracecí a mísící,

- podrývání: díky nákladům na naftu se dnes již neprování, až do 40 cm

- prohlubování: postupné přiorávání půdního profilu

- hloubkové kypření: zúrodňování těžkých a zhutnělých půd, vedle kypřícího účinku jde o odvádění vody do hlubších půdních vrstev, 50-70 cm, nepoužívá se

53) Kultivace půdy během vegetace

- význam spatřujeme především v:

1) úpravě stavu půdy

2) odplevelení porostů

- kultivací se zvyšuje propustnost pro vodu a vzduch, ruší se půdní škraloup, obnovuje izolační vrstva, ničí jednoleté plevele, zeslabují plevele vytrvalé

- plečkování – rotačními plečkami, jejich kryt chrání mladé rostlinky před zahrnutím a poškozením, používá se u: cukrovka, mák, kukuřice na zrno, někdy i hrách

- hrůbkování – prování se u brambor tzv. „naslepo“, provádí se symetrickým rádlem, před aplikací herbicidů následuje ještě vláčení síťovími branami

54) Význam organických látek v půdě

a. primární organické látky

· zdroj živin, mikrobiální aktivita, zdroj energie

b. humusové látky

· sorpční a iontovýměnné vlastnosti

· podporují tvorbu půdních agregátů

· vláhový režim půd

· detoxikace

55) Lineární programování

- v sestavování OP prvně si ujasnit, které plodiny máme v úmyslu pěstovat a to vzhledem ke klimatickým, půdním, orografickým a ekonomickým podmínkám podniku a požadavkům současného trhu

- pěstovat takové plodiny, které lze dobře prodat a u nichž je vysoká pravděpodobnost, že bude překročen tzv. práh ekonomické rentability

- nutné stanovit osevní plochy těchto plodin ® matematický model rostlinné výroby podniku ® k vytvoření takového modelu se používá metody lineárního programování

- hledané výměry n vybraných plodin se označí postupně proměnnými x₁, x₂, … x_n a pomocí nich se sestaví m omezujících podmínek ve tvaru lineárních nerovnic plynoucích z:

a. velikosti výměry orné půdy podniku

b. podmínek agrotechnických

c. podmínek krmivářských pro živočišnou výrobu

d. podmínek pracovní náročnosti jednotlivých plodin

e. podmínek vybavenosti podniku mechanizací apod.

- k těmto nerovnicím se přiřadí ještě tzv. účelová funkce „z“, též lineární ve tvaru

z = c₁x₁ + c₂x₂ + … + c_nx_n c₁, c₂, …c_n – konstanty

- pro tuto funkci se na množině bodů z n-rozměrného prostoru v_n hledá optimální řešení, tj. její maximum či minimum

- řešení těchto úloh se provádí pomocí výpočetní techniky

- vypočtené optimální výměry vybraných plodin se vyjádří procenticky, zaokrouhlí se a rozhodne se, zda bude vhodné realizovat pouze jeden, popřípadě více OP

- dále se určí o kolikahonné OP se bude jednat, ty se pak také musí umístit podle mapy výrobního území podniku do terénu

56) Závlahy a závlahový režim

ZÁVLAHY

- vodu je možno porostům dodávat v rámci melioračních opatřeních formou závlahy

- dělí se na:

· povrchové závlahy

- závlaha výtopou – pozemek se během vegetační doby plodiny několikrát zatopí (rýže)

- závlaha přeronem – voda přepadá přes bok kanálu a naširoko se rozlévá po vedlejším poli vyrovnaném do mírně nakloněné roviny; u porostů, kde voda nemůže způsobit škody

- závlaha brázdovým podmokem – je voda napouštěná z kanálu otevřenými stavítky či pomocí násosek do jednotlivých brázd

- závlaha postřikem – u nás nejběžnější

- kapková závlaha – z umělohmotného potrubí padají kapky vody přímo k jednotlivým rostlinám; šetří se vodou, pozemek se nezavlažuje celoplošně, ale zavlažují se jen jednotlivé rostliny

· podpovrchové závlahy

- je možno provádět regulací výšky hladiny podzemní vody; v USA (Kalifornie, v rovinatých oblastech)

- pomocí drenážního systému – voda je napouštěna do systému v jeho nejvyšším místě a gravitačně je rozváděna celým systémem; voda se dostává z drenážního systému do kořenové vrstvy pěstovaných rostlin; jsou budovány hlavně za účelem odvodnění