Po příchodu domů šli jsme si lehnout - Přišedše domů, šli jsme si lehnout.

Zena seděla ve smutném přemýšlení. - Dívka odběhla s veselým smíchem. - Po zpracování plánu pustili jsme se s chutí do práce. - Při koupání na sebe chlapci pokřikovali a cákali vodou. - Po vykou­pání odešly děti do lesa. - Za úplného mlčení jsme prošli lesem. - Dívky přiběhly s veselým smíchem. - Po napsání všech svých úloh pustil se Milan do čtení. - Za neustálého smíchu a křiku jsme se vydali na cestu. - Při přecházení ulice musíte být krajně opatrní. - Po podrobném projednání návrhu přistoupili poslanci k hlasování.

4. Určete, jakou větu uvozuje:

а) že, aby:

Nikdo mu neřekl, že tam má jít. - Napsali jsme jim, aby se teple oblékli. - Neustále žila ve strachu, aby se dětem něco cestou nepřiho­dilo. - Měl neblahé tušení, že to všechno špatně skončí. - Je takový mráz, že se nedá ani vyjít ven. - Byla tak dojata, že se až rozplakala. - Musíte to zařídit tak, aby byli všichni spokojeni. - Musíte pracovat tak, abyste splnili dodací lhůtu. - Ani netušil, že už je pozdě. - Je divné, že se o tom nikdo ani nezmínil. - Není nutné, abys tak křičel. - Jsem si jist, že jsem všechno udělal správně. - Bál se, že ho v té tmě neuvidí. - Bál se, aby ho nepoznali.

б) jak:

Dlouho pracovali nad problémem, jak překonat zemskou přitažlivost. - Myslel při tom na syna, jak tu zprávu přijme. - Slyšeli jsme o vás, jak pilně pracujete. - Jak se to dozvíš, hned mi podej zprávu. - Jak jí tu zprávu sdělili, zhroutila se. - To je ten chlapec, jak jsem ti o něm říkal.

в) со:

Poslal dopis, co včera napsal. - To je ten muž, co neustále deba­tuje. - Je to blízko, co by kamenem dohodil. - Nevedlo se mu dobře, co se odstěhoval. - Jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme. - To, co se stalo, již nikdo neodčiní. - Přiznej se, cos vyvedl!

5. Doplňte spojky „jestli“, „když“ (někdy je možné doplnit obě spojky):

... budeš chtít, všecko hravě dokážeš. - ... vás to zajímá, tak vám to povím. - ... mi nenapíšeš, budu se na tebe moc zlobit. - Přišel, ... již byla tma. - ... si někdo myslí, že je vše hotovo, tak se velmi mýlí. - ... tu práci dokončíte včas, dostanete prémii. - Habilitoval se, ... mu bylo třicet let. - ... bude mlha, nikam nepojedeme. - ... budeš chtít, pojedeme tam v neděli spolu.

6. Doplňte vhodné spojovací nebo odkazovací výrazy:

Jestli se ti to bude jen trochu hodit, ... přijď. - Čím dřív přijdeš, ... dřív budeš hotov. - S čím kdo zachází, ... také schází. - Kdo to jednou viděl, ... na to nezapomene. - Jak se do lesa volá, ... se z lesa ozývá. - Měl tam přijít jak on sám, ... také jeho spolupracovníci. - Ti, ... to ještě nečetli, ať to přečtou do zítřka. - Když se nad tím trochu zamyslíš, ... na to také přijdeš. - On to ... slyšel, ale i viděl. - Jaký pán, ... krám. - Kamkoli jsme přišli, ... bylo plno shonu. - At’ byl kdekoli, ... byl spokojen. - Ať byl kdekoli, ... se mu ne­líbilo. - Tak tvrdě spal, ... ho nemohli vůbec probudit. - Kdo se toho bojí, ... ať zůstane raději doma. - ... tady počkejte, nebo přijďte za dvacet minut.

7. Tučně tištěné větné členy nahraďte vedlejší větou.

Vzor: Po odjezdu vlaku bylo na nástupišti liduprázdno. - Jakmile vlak odjel, bylo na nástupišti liduprázdno.

Po našem příchodu se teprve rozproudila zábava. - Při přistávání letadla nesmí nikdo nepovolaný na letištní plochu. - Udělal to z nerozvážnosti a teď toho lituje. - Mluvili s ním jako s malým chlapcem. - Hráči podali výkon k plné spokojenosti všech diváků. - Po skončení zápasu se sejdeme u východní tribuny. - K naší velké lítosti jsme je již ve městě nezastihli. - Po narození dítěte matka těžce one­mocněla. - Přes náš zákaz odešel večer z domu. - Vzdor všem potí­žím závod splnil plán na 100%. - Po dlouhém přemlouvání slíbil, že tu práci udělá již zítra. - Přes dlouhé přesvědčování tu funkci nepřijal. - Čekali jsme dlouho na odjezd vlaku. - Po dlouhém čekání přišla konečně odpověď. - Vzhledem k nebezpečné situaci nesměli horníci sfárat do dolů. - Po dlouhé debatě se konečně přiznal ke své chybě. - Již v útlém věku je třeba učit děti kázni. - Po Rudolfově narození sešla se rodinná rada. - Začal mluvit až v osmi letech.

8. Vedlejší větu nahraďte větným členem.

Vzor: Když vyšlo slunce, vydali jsme se na cestu. - Po východu slunce jsme se vydali na cestu.

Než ještě začalo svítat, vypravili se houbaři do lesa. - Urazil se a odešel, aniž se s námi rozloučil. - Byla tak rozčilená, že se jí třásly ruce. - Když skončila válka, nastaly lepší časy. - Všichni se divili, že je tak odvážný. - Než půjdu spát, přečtu si několik veselých anek­dot. - Promiňte mi, že jsem přišel tak pozdě. - Když kniha vyšla, stala se předmětem ostré kritiky. - Než byl zákon vydán, proběhla celonárodní diskuse. - Pokud jste si nepožádal o dovolenou vedení podniku, nemohu vám cestu povolit. - Ačkoliv přišel pozdě, stačil všechno bezvadně připravit. - Přesto že se mu lékaři snažili okamžitě pomoci, raněný zemřel.

9. Přeložte do ruštiny a užijte ve větách:

honicí pes pes, honící kočku...

šicí stroj švadlena, šijící na stroji...

spací vůz dítě, spící v kočárku...

bicí hodiny chlapec, bijící děvče...

hlídací pes strážný, hlídající závod...

hrací karty chlapci, hrající šachy...

koupací oblek děvče, koupající se v řece...

holicí strojek muž, holící se žiletkou...

žehlicí prkno žena, žehlící šaty...

psací stůl žák, píšící domácí úkol...

prací látka žena, peroucí prádlo...

stěhovací vůz rodina, stěhující se do nového bytu...

nakládací zařízení dělník, nakládající dříví...

vařící (vroucí) voda maso, vařící se v polévce...

10. Změňte věty s přechodníkovými vazbami v článku tak, aby v nich nebyly přechodníky.

11. Užijte přechodníků v těch větách, ve kterých je to možné. Pozor na slovosled! Upravené věty přeložte do ruštiny:

Cestovali jsme celý měsíc po ČSSR a prohlíželi si historická města, hrady a zámky a zajímavé památky. - Když učitel podrobně vysvětlil látku, zeptal se, zda tomu všichni rozuměli. - Potom odvázali Lasičku a šli s ní do lesa na jahody. - Slunce nemilosrdně pálilo, takže chlapci si stále museli utírat pot s čela. - Když strážník chlapcům pohrozil, trochu se lekli. - Věra utírala nádobí a stále si prozpěvovala. - Jan spadl do vody a celý se namočil. - Rozpačitě vrtěl hlavou, protože nevěděl, co má na to odpovědět. - Když jsme si po obědě trochu od­počinuli, vydali jsme se na další cestu. - Budu vám to vypravovat a dívat se při tom na televizi. - A tu se Jan dal do vřískání a naříkal a bědoval, až srdce usedalo. - Autobus stál ve stanici a cestující urych­leně vystupovali, neboť měli obavy, že zmeškají rychlík.

12. Tučně tištěné výrazy nahraďte vhodnými synonymy (podle potřeby větu upravte):

mít dojem; nejít; zlobit se; přerušovat; růst; pořádně; znechutit se; nevést se; nebýt slušné; přijet; vyhnout se; notně; rychle zmizet; nehodit se; být najednou pryč; nepatřit se

Nic se mi v poslední době nedaří. - Nepotrpí si na žádné povídání kolem dokola. - Ta automobilová nehoda ho dlouho mrzela. - V horských oblastech se daří jen bramborám a ovsu. -Mám toho jeho povídání až po krk. - Příslušníci VB se dostavili k nehodě včas. - Nesluší se, aby děti skákaly dospělým do řeči. - Byl jaksepatří naz­loben, a proto jsme mu raději šli z cesty. - Chtěl jsem mu ještě něco připomenout, ale kluk byl již tentam. - Tytam byly klidné doby studia na vysoké škole. - Zdá se mi, že jsem ho dnes viděl ve městě.

13. Ke každému substantivu zvolte vhodné adjektivum uvedené v závorce. (Výz­namy adjektiv nejdříve prověřte ve slovníku!)

vůz, ptáci (stěhovací, stěhovavý); dítě, míč, mládež (koupací, vy­koupaný, koupající se); letištní plocha, letadlo (přistávající, přistávací); žena, prostředek (prací, peroucí); kameny, dveře (padající, padací); nábytek, deštník (skládací, skladný); zámek, most, prádlo (visící, visutý, visací); magnetofon, kotě, karty (hrací, hrající, hravý); agregát, vánek (chladivý, chladicí); orgán, páka (řídicí, řídící)

14. Otázky k textu:

1) Jak popisuje autor školu před zvoněním a po zvonění?

2) Na jaké skupiny se dělí školáci podle své povahy?

3) Popište případ švencíře Kadlečka, který chodil za školu.

4) Jak se chovají občas rodiče vůči vychovatelům svých dětí?

15. Přeložte do češtiny:

а) Обучение в школе продолжается с девяти до двух часов. После обеда бывает пение, физкультура и разные игры. Во время перемен ученики отдыхают, гуляют в школьном саду, набираются новых сил. Однако неуспевающие ученики списывают упражнения, которые они
забыли сделать дома, пытаются повторить историю, выучить сти­хотворение, подготовить шпаргалку для сочинения. Тяжелый день школьника делают более приятным классные комики, среди которых есть и акробаты. У второгодников богатый опыт в пользовании шпар­галками. Классные «зубрилы», тихие и запуганные ученики, прихо­дят в школу первыми, одиноко бродят по коридорам, повторяя пра­вила, формулы, стихотворения и отдельные слова. «Зубрилы» бывают разными по характеру. Одни - добродушные. Их любит весь класс, так как они охотно подсказывают, помогают писать сочинения, дают списывать упражнения. Вторая группа «зубрил» отказывается оказывать какую бы то ни было помощь соученикам. Их в классе не любят. Родители, которые интересуются успеваемостью своих детей, нередко оказываются в затруднительном положении, так как узнают, что их дети прогульщики. Некоторые родители приходят не только в школу, но и на квартиру к учи-телям, чтобы убедить их в том, что их ребенок самый умный и способный и что не следует ему мешать добиваться счастья в жизни.

б) Читая, я не заметила, как доехала до своей остановки. - Уходя из дому, не забудь погасить свет. - Взяв книгу с полки, я долго искала нужное мне предложение. - Найдя нужную мне книгу, я начала работать. - Заплатив за обед, мы вышли из ресторана. - Рассказывая о своем путешествии, он показывал нам фотографии, сделанные в разных странах. - Играя на рояле, она всегда закрывала глаза. - Путешествуя по стране, мы знакомились с жизнью чехосло- вацкой молодежи. - Занимаясь спортом, мы укрепляем свое здо­ровье. - Увидев своего знакомого, я бросилась ему навстречу. - Потеряв где-то ключ, он не мог попасть домой. - Узнав о болезни нашего товарища, мы решили его навестить. - Взявшись за работу,
всегда доводи ее до конца. - Сдав последний экзамен, все студенты нашей группы уехали отдыхать. - Попрощавшись с провожающими, члены делегации направились к самолету. - Заняв свои места в самолете, мы привязали себя ремнями. - Назвав состав экипажа и сооб-щив прочие данные о полете, стюардесса пожелала нам счастли­вого пути. - Разговаривая с нами, она мило улыбалась. - Видя, что состояние больного ухудшается, врачи решили делать операцию. - Зная ее отношение к этому делу, я не хотел ничего ей говорить. - Беседуя, гости все время восторгались мастерством хозяйки. - От­ведя ребенка в детский сад, мать пошла на работу. - Несмотря на запрет врачей, он продолжал работать. - Собственно говоря, это ему придавало силы. - Мы можем встретиться в любой день, исклю­чая субботу. - Он мог спать даже сидя. - В последнее время он работает с утра до вечера.

в) Мальчики, купающиеся в реке, не заметили, как к ним подошел учитель. - Женщина, несущая тяжелую сумку, часто останавлива­лась, чтобы немного отдохнуть. - Мужчина, читающий газету, не заметил, как проехал свою остановку. - Делегация, посетившая завод, ознакомилась с производственным процессом. - Ведущие ра­ботники предприятий нашего района собрались на совещание в рай­онном центре. - Мальчик, догонявший своих товарищей, прихрамы­вал на одну ногу. - Мать, получившая от сына письмо, читала его с улыбкой. - Студенты, сдающие экзамен, всегда волнуются. - Я бы хотел купить новый письменный стол. - У тебя очень красивый купальный костюм. - Я очень люблю смотреть на гончих собак. - Вы едете в спальном вагоне?

Poslechová cvičení

Známý dramatik Bernard Shaw nebyl právě oblíben v kruzích vysoké britské aristokracie, což mu bylo při každé příležitosti dáváno najevo.

Na jedné zahradní slavnosti přistoupil k němu anglický lord a ptal se ho hlasitě, aby to také druzí kolem slyšeli: „Tak vy jste pan Bernard Shaw! Je to pravda, že váš otec byl obyčejný krejčí?“

„Je,“ odpověděl spisovatel.

Lord se pousmál a pokračoval: „Proč jste se tedy také nestal krej­čím?“

Shaw neztratil duchapřítomnost a odpověděl: „Dovolte mi také otázku, my lorde! Byl váš otec džentlmen?“

„Ovšemže byl!“

„Proč jste se tedy také vy nestal džentlmenem?“

* * *

Hubený Shaw často míval opačné názory než jeho anglický, blahobytně vyhlížející kolega Keith Chesterton. Ten byl tak tlustý jako Shaw hubený. Jednou jejich debata přešla do prudké hádky, v níž opus­tili věcné argumenty a přešli na osobní narážky.

„Když se na vás člověk dívá,“ rozčiloval se Chesterton, „tak by se domníval, že v Anglii je ta nejhorší bída.“

Shaw se usmál a změřil svého odpůrce zkoumavým pohledem: „Když vás tak pozoruji, jsem ochoten uvěřit, že jste ji způsobil vy.“

Slovníček

být oblíben пользоваться популярно- стью dávat najevo давать понять, давать знать neztratit duchapřítomnost не расте- ряться

prudká hádka горячий спор osobní narážky личные оскорбления je nejhorší bída страшная нищета blahobytně состоятельно, зажиточно

* * *

Zapamatujte si:

NĚKOLIK PŘÍSLOVÍ

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Kdo chce psa bít, vždy si hůl najde.

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.

Bez práce nejsou koláče.

Když se kácí les, lítají třísky.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Práce kvapná málo platná.

Komu není rady, tomu není pomoci.

V nouzi poznáš přítele.

Úkol: Najděte podobná nebo odpovídající přísloví v ruštině (Využijte frazeolo­gických slovníků).

LEKCE 33

Отличительные особенности чешского обиходно-разговор-ного языка. Междометия, вводные слова.

ŠVEJKOVY NEHODY VE VLAKU

Jaroslav Hašek

V jednom kupé II. třídy rychlíku Praha - České Budějovice byli tři, nadporučík Lukáš, naproti kterému seděl starší pán, úplně holohlavý, a Švejk, který stál skromně u dveří k chodbě a chystal se právě vyslech­nout nový příval hromobití nadporučíka Lukáše, který, nedbaje pří­tomnosti holohlavého civilisty, hřímal Švejkovi do duše po celé trati, kterou projeli, že je boží dobytek a podobně.

Nešlo o nic jiného než o maličkost, o počet zavazadel, která Švejk opatroval.

„Ukradli nám kufr,“ vytýkal nadporučík Svejkovi, „to se jen tak řekne, holomku!“¹

„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant,“² ozval se tiše Švejk, „doopravdy ho ukradli. Na nádraží se vždycky potlouká moc takových šizuňků a já si to představuju tak, že jednomu z nich se nepochybně zamlouval váš kufr a ten člověk že nepochybně využitkoval toho, jak jsem vodešel vod zavazadel, abych vám vohlásil, že s našima zavazadlama je všechno v pořádku. Von moh ten náš kufr ukradnout právě jen v takovej příznivej okamžik. Po takovým okamžiku voni pasou³. Před dvěma léty na severozápadním nádraží ukradli jedné paničce kočárek i s holčičkou v peřinkách a byli tak šlechetní, že holčičku vodevzdali na policejním komisařství u nás v ulici, že přej jí našli pohozenou v průjezdě. Potom udělaly noviny z tý ubohý paní krkavčí matku.“

A Švejk důrazně prohlásil: „Na nádraží se kradlo vždycky a bude se krást dál. Jinak to nejde.“

„Já jsem přesvědčen Švejku,“ ujal se slova nadporučík, „že to s vámi jednou prachšpatně skončí. Pořád ještě nevím, děláte-li ze sebe vola, nebo jste se už volem narodil. Co bylo v tom kufru?“

„Dohromady nic, pane obrlajtnant,“ odpověděl Švejk, nespouštěje očí z lysé lebky civilisty, sedícího naproti nadporučíkovi, který, jak se zdálo, nejevil pražádný zájem⁴ o celou záležitost a četl si noviny. „V celým tom kufru bylo jen zrcadlo z pokoje a železnej věšák z před­síně, takže jsme vlastně neutrpěli žádný ztráty, poněvadž zrcadlo i věšák patřily panu domácímu.“

Vida hrozný posuněk nadporučíkův, pokračoval Švejk laskavým hlasem: „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem vo tom, že ten kufr bude ukradenej, napřed nic nevěděl, a co se týká toho zrcadla a věšáku, tak jsem to voznámil panu domácímu, že mu to vrátíme, až přijdem z vojny domů. V nepřátelskejch zemích je hodně zrcadel i věšáků, takže ani v tomto případě nemůžeme utrpět s panem domácím žádnou ztrátu. Jakmile dobudeme nějaký město...“

„Kušte, Švejku,“ strašlivým hlasem vskočil do toho nadporučík⁵, „já vás jednou předám k polnímu soudu⁶. Rozvažte si dobře, jestli nejste nejprachpitomějším chlapem na světě. Některý člověk, kdyby žil tisíc let, nevyvedl by tolik pitomostí, jako vy během těch několika neděl. Doufám, že jste to také pozoroval?“

„Poslušně hlásím, že jsem to, pane obrlajtnant, pozoroval. Já mám jak se říká, vyvinutej pozorovací talent, když už je pozdě a něco se stane nepříjemnýho. Já mám takovou smůlu jako nějakej Nechleba z Nekázanky, který tam chodil do hospody ,V čubčím háji‘. Ten chtěl vždycky dělat dobrotu a vod soboty vést novej život a vždycky na druhej den říkal: ,Tak jsem vám, kamarádi, k ránu pozoroval, že jsem na pryčně.‘⁷ A vždycky ho to stihlo, když si umínil, že půjde v pořádku domů, a nakonec se vysvětlilo, že porazil někde nějakou vohradu nebo vypřáh koně drožkářovi nebo si chtěl pročistit fajfku pérem z kohoutího chvostu nějaký policejní patroly. Von byl z toho celej zoufalej a nejvíc mu bylo líto, že se ta smůla táhne po celý generace⁸. Jeho dědeček šel jednou na vandr...“⁹

„Dejte mně pokoj, Švejku, s vašimi výklady.“¹⁰

„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že všechno, co zde povídám, je svatosvatá pravda. Jeho dědeček šel na vandr...“

„Švejku,“ rozčílil se nadporučík, „ještě jednou vám přikazuji, abyste mně nic nevykládal, nechci nic slyšet. Až přijedeme do Budějovic, pak si to s vámi vyřídím. Víte, Švejku, že vás dám zavřít?“

„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že to nevím,“ měkce řekl Švejk; „ještě jste se vo tom nezmiňoval.“

Nadporučíkovi bezděčně zacvakaly zuby, vzdychl si, vytáhl z pláště „Bohemii“ a četl zprávy o velkých vítězstvích, o činnosti německé ponorky „E“ ve Středozemním moři, a když přišel na zprávu o novém německém vynálezu na vyhazování měst do povětří pomocí zvláštních bomb vrhaných z letadla, které vybuchují třikrát za sebou¹¹, byl vyrušen hlasem Švejka, který promluvil na holohlavého pána:

„Dovolte, vašnosti, neráčíte být pan Purkrábek, zástupce banky Slávie?“

Když holohlavý neodpovídal, řekl Švejk nadporučíkovi:

„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem jednou četl v novinách, že normální člověk má mít na hlavě průměrně šedesát až sedmdesát tisíc vlasů a že černý vlasy bývají řidší, jak je vidět z mnohých pří­padů.“

A pokračoval neúprosně dál: „Potom říkal jeden medik v kavárně ,U Spírků‘, že padání vlasů zaviňuje duševní pohnutí v šestinedělí.“

A nyní se stalo něco hrozného. Holohlavý pán vyskočil, zařval na něho: „Marsch heraus, Sie Schweinkerl,“ vykopl ho do chodby a vrátiv se do kupé, uchystal malé překvapení nadporučíkovi tím, že se mu před­stavil.

Byl to nepatrný omyl. Holohlavé individuum nebylo panem Purkrábkem, zástupcem banky Slávie, ale pouze generálmajorem von Schwarzburg. Generálmajor konal právě v civilu inspekční cestu¹² po posádkách a jel překvapit Budějovice. Byl to nejstrašnější inspekční generál, který se kdy narodil.

Slovníček

bezděčně непроизвольно, невольно civilista, -у m штатский dobrota, -у f доброта; dělat dobrotu зд. быть хорошим dobytek, -tka m скот, скотина; boží d. скотина domácí, -ího m домовладелец doopravdy действительно, на самом деле drožkář, -e m извозчик důrazně подчеркнуто, решительно duševní pohnutí, -í n психическое рас­- стройство fajfka, -у f трубка holčička, -у f девочка holohlavý лысый holomek, -a m мерзавец, негодяй hromobití, -í n ругань hřímat греметь; h. do duše ругать на чем свет стоит krkavčí matka бессердечная мать kuš! (груб.) цыц! молчать! nadporučík, -a m старший лейтенант nedbat не обращать внимания nehoda, -у f несчастье, несчастный случай nepatrný незаметный, незначительный		nepochybně несомненно, без сомнения neúprosně неумолимо ohlásit сообщить opatrovat (něco, někoho) смотреть (за кем-л., чем-л.) péro z kohoutího chvostu «султан» (жандармский) peřinka, -у f пуховое одеяльце; пе­ринка pitomost, -i f глупость, тупоумие pitomý глупый, безмозглый pohozený брошенный, покинутый policejní komisařství, -í n полицей­ский участок ponorka, -у f подводная лодка porazit разгромить posádka, -у f гарнизон posuněk, -ňku m жест potloukat se (экспр.) слоняться, тол­- каться povětří, -í n воздух; vyhazovat do p. взрывать prachšpatně очень плохо průjezd, -u m проезд překvapení: uchystat malé р. пригото­- вить сюрприз příval, -u m зд. поток příznivý благоприятный
ráčit изволить rozčilit se рассердиться řvát орать stihnout успеть svatosvatý пресвятой šestinedělí, -í n шестинедельный пос­леродовой период šizuňk, -a m (прост.) жулик šlechetný благородный trat’, -i/-ě f железнодорожное полотно ubohý бедный, жалкий ujat se slova взять слово umínit si сказать себе vašnosti! вашество! věšák, -u m вешалка vůl, vola m вол; зд. идиот, дурак vybuchovat взрываться vykopnout вытолкнуть ногой, дать пинка		vynález, -u m изобретение vyrušit побеспокоить, потревожить vyřídit si s někým (экспр.) разделать­ся (с кем-л.) vyslechnout выслушать vytýkat (něco někomu) упрекать (ко­го-л. в чем-л.) využitkovat (něco) воспользоваться (чем-л.) vyvést (разг.) натворить zacvakat сов. защелкать зубами zamlouvat se нравиться zavinovat несов. (něco) быть причиной (чего-л.) zavřít: dát z. велеть арестовать zmiňovat se упоминать, касаться ztráta, -у f потеря: utrpět ztráty по­- нести потери

Lexikálně-gramatické poznámky

1. To se jen tak řekne, holomku! Тебе легко говорить, мерзавец!

2. Poslušně hlásím, pane obrlajtnant. Осмелюсь доложить, господин обер-

лейтенант.

3. Po takovým okamžiku voni pasou. Они выискивают такие моменты.

Глагол pást (po někom) имеет также значение сторожить (кого-л.), следить (за кем-л.), преследовать (кого-л.). Например:

Pase po něm již delší dobu. Он следит за ним довольно долго.

Глагол pást se (na něčem) в переносном смысле обозначает:

а) любоваться (чем-л.), например:

Pásli se na její skoro dětské radosti. Они радовались, видя, что она веселится, как

ребенок.

б) злорадствовать:

Pásl se na jejich rozpacích. Он злорадствовал, видя их замешательство.

4. jevit zájem (o něco) = mít zájem (o něco) интересоваться (чем-л.)

Jevil o to podezřelý zájem. Он проявлял к этому подозрительный

интерес.

Nejevila o nic zájem. Она ничем не интересовалась.

5. ...vskočil do toho nadporučík. ...перебил его старший лейтенант.

skákat (vskočit) někomu do řeči вмешиваться (вмешаться) в разговор,

перебивать (кого-л.)

Neskákejte mi do řeči. Не перебивайте меня.

6. Já vás jednou předám k polnímu soudu. Я вас когда-нибудь предам полевому суду.

předat k soudu отдать под суд

7. ...že jsem na pryčně. ...что я снова в полиции (букв. лежу на

нарах).

8. Та smůla se táhne po celý generace. Это невезение переходит от поколения к

поколению.

9. Jeho dědeček šel jednou na vandr. Пошел однажды его дедушка на отхожий

промысел.

Jít na vandr имеет также значение идти скитаться по белу свету.

10. Dejte mně pokoj s vašimi výklady. Избавьте меня от ваших рассказов.

dát (někomu) pokoj оставить (кого-л.) в покое

Děti nedaly matce ani chvilku pokoje. Дети не давали матери ни минуты покоя.

11. třikrát za sebou три раза подряд

Ср.: pětkrát po sobě пять раз подряд

12. konat inspekční cestu совершать инспекционную поездку

Gramatické výklady

Отличительные особенности чешского

обиходно-разговорного языка (Zvláštnosti obecné češtiny)

Обиходно-разговорный чешский язык отличается от литературного чешского языка рядом особенностей - фонетических, морфологи­ческих, синтаксических и лексических. Эти особенности характери­зуют не только устную разговорную речь, но нередко (в разной сте­пени) проникают и в язык художественных произведений, главным образом, в язык персонажей из народа.

Основные его особенности следующие:

Фонетические особенности

1. В соответствии с о в начале слов литературного языка в разго­ворной речи мы находим протетическое v (эта особенность представле­на непоследовательно). Ср.:

Литературный язык	Разговорный язык	Литературный язык	Разговорный язык
okno oves oblek obyčejně	vokno voves voblek vobyčejně	odpoledne on odešel od matky	vodpoledne von vodešel vod matky

2. В соответствии с ý[ī] после твердых согласных литературного языка в разговорном языке нередко употребляется дифтонг ej. Ср. примеры:

Литературный язы	Разговорный язык
týden být, bývat brýle přemýšlet dobrý dobrých pět minut z nějakých důvodů příznivý	tejden bejt, bejvat brejle přemejšlet dobrej dobřejch pět minut z nějakejch důvodů příznivej	Bylo to minulej tejden. Nemůže to bejt. Kde máš brejle? Dlouho nad tím přemejšlel. Byl to dobrej člověk. Čekali jsme na něho dobrejch pět minut. Z nějakejch důvodu vo tom mlčel. Von moh ten náš kufr ukradnout právě jen v takovej příznivej okam­žik.

Примечание. ej в соответствии с [ī] (орф. ý) чаще всего представлено в конечном открытом слоге: dobrej.

Иногда ej появляется на месте í [ī] после с, z, s, ž. Ср.:

ryzí - ryzej cizí - cizej

cítit - cejtit zítra — zejtra

vozík - vozejk nosíček - nosejček

3. В соответствии с é [ē] литературного чешского языка в раз­говорной речи нередко употребляется [ī] (орф. ý или í). Особенно последовательно это явление представлено в абсолютном конце слова, а также в окончаниях косвенных падежей прилагательных, местои­мений и порядковых числительных. Ср.:

Литературный язык Разговорный язык

a) То je jasné. То je jasný.

То není zdravé. To není zdravý.

Bylo to hezké povídání. To bylo hezký povídání.

Jak je to rozházené. Jak je to rozházený.

velké okno velký vokno

hezké dítě hezký dítě

dobré jitro dobrý pivo

b) V dobré náladě. V dobrý náladě.

Od mého tatínka. Vod mýho tatínka.

U mé postele. U rný postele.

Na jedné straně. Na jedný straně.

Od samého začátku. Vod samýho začátku.

V téhle chvíli. V týhle chvíli.

Cím méně, tím lépe. Čím míň, tím líp.

nejdéle nejdýl

obléknout se voblíknout se

mléko mlíko

4. Для разговорной речи характерно упрощение групп согласных. Ср.:

Литературный язык Разговорный язык

a) vždycky dycky

kdepak depak

vždyť dyť

kdyby dyby

který kerej

б) непроизношение j после гласных в середине и в начале некото­рых слов прежде всего в настоящем времени глаголов být, jít:

jsem, jsou sem, sou

jste, jsi ste, si

půjčím pučím

půjdu pudu

přijde přide

jdu, jdou du, dou

в) стяжение гласных в отдельных словах:

nějakého ňákýho

nějak ňák

г) группа согласных čt нередко произносится как št:

čtvrt štvrt

čtyři štyry

čtyřka štyrka

čtrnáct štrnáct

Не все вышеуказанные явления обиходно-разговорной речи пред­ставлены последо-вательно у различных носителей языка. Их употреб­ление колеблется в зависимости от предмета разговора, адресата, социального положения, образования говорящего и др.

Морфологические отличия

1. В им. падеже мн. числа прилагательных и некоторых местоиме­ний в соответствии с тремя окончаниями литературного языка в раз­говорной речи для всех трех родов употребляется одно окончание:

-í

-é ― ý[ī]

-á

Литературный язык Разговорный язык

dobří lidé dobrý lidi

mé děti mý děti

velká okna velký vokna

Примечание. Перед окончанием -ý отсутствует чередование согласных k/c, ch/š, h/z, r/ř. Ср.:

Литературный язык Разговорный язык

dobří kluci dobrý kluci

2. В твор. падеже мн. числа у существительных и относящихся к ним прилагательных и местоимений в соответствии с разнообразными окончаниями литературного языка в разго-ворной речи употребляется окончание -mа.

Литературный язык Разговорный язык

-у -ama Mluvili (j)smes těma studentama.

-i -ema Za těma polema je les.

-mi -mа Chodili (j)sme s těma žábama.

3. Вместо звательной формы нередко употребляется форма им. падежа:

Литературный язык Разговорный язык

pane Nováku! pane Novák!

pane Procházko! pane Procházka!

pane Trojane! pane Trojan!

Ср. также:

pane inženýre! pane inženýr!

pane staviteli! pane stavitel!

4. В 3-м лице мн. числа настоящего времени глаголов в соответст­вии с окончаниями литера-турного языка -í, -(aj)í, -(ej)í разговорном языке употребляются следующие окончания:

а) у глаголов типа pracovat на месте -í появляется окончание -оu (по аналогии с 3-м лицом настоящего времени глаголов типа: nést - nesou, tisknout - tisknou):

Литературный язык Разговорный язык

pracují pracujou

milují milujou

kupují kupujou

pijí pijou

hrají hrajou

б) У глаголов типа dělat нередко употребляется усеченное окон­чание -aj. Ср.:

Voni dělaj vošklivou práci. (=лит. Dělají ošklivou práci).

Lidi nečekaj (=лит. Lidé nečekají).

Rodiče tě hledáj (=лит. Rodiče tě hledají).

Dávaj mu třicet korun měsíčně (=лит. Dávají mu...).

в) Употребляется усеченное окончание -ej / -ěj в форме 3-го лица мн. числа от глаголов типа umět - uměj (=лит. umějí), sázet - sázej (=лит. sázejí) и аналогического окончания -ej в той же форме от гла­голов типа prosit - prosej (=лит. prosí), mlátit - mlátěj (=лит. mlátí), nutit - nutěj (=лит. nutí).

Форма 3-го лица мн. числа на -ej употребляется также у глаголов на -et / -ět, которые в литературном языке имеют окончание -í. Ср.: držet - držej (=лит. drží), sedět - seděj (=лит. sedí).

г) Вместо окончания 3-го лица мн. числа -í в разговорном языке употребляется -ej:

Voni mluvěj vo nás (=лит. Oni mluví o nás).

Mně se ty šaty líběj (=лит. líbí).

Všichni už seděj (=лит. sedí).

Děti už spěj (=лит. spí).

Moc tam šustěj (=лит. šustí).

5. 1-е лицо ед. числа глаголов, оканчивающихся в литературном языке на -i (považuji, kupuji, piji), в разговорном языке всегда окан­чивается на -u:

Nepovažuju ho za schopnýho člověka.

Promiň, že tě přerušuju.

Moc ti přeju, abys byl zdravej.

Piju tenhle hnusnej nápoj.

6. Форме сослагательного наклонения вспомогательного глагола bychom в разговорном языке часто соответствует bysme:

Jako bysme to nevěděli.

Nechci, abysme vo tom eště mluvili.

Dybysme byli zdravý!

7. У причастий прошедшего времени на -l в мужск. роде суффикс -l после согласных нередко отпадает:

Von to ukrad (=лит. ukradl).

Já sem to už řek (=лит. řekl).

Dyť za to nemoh (=лит. vždyť za to nemohl).

Von mu to nepřines (=лит. nepřinesl).

Zaslech sem, jak na ně zavolali z okna (=лит. zaslechl).

Примечание. У глаголов на -nout причастие прошедшего времени встре­чается либо вообще без суффикса, либо может иметь суффикс -nu.

rozhodnout se: rozhod sem se / rozhozhodnul sem se

všimnout si: toho si nevšim / toho si nevšimnul

8. Литературной форме настоящего времени от глагола být - jsi [si] в разговорной речи часто соответствует форма seš:

Mně se líbíš taková, jaká seš.

Seš strašně sympatická holka!

Seš u aparátu?

Примечание. У форм с отрицанием j произносится: nejsem, nejseš.

9. У инфинитивов на -ci (péci, moci, říci, utéci) в разговорной речи часто появляется суффикс инфинитива -ct: pomoct, utéct / utýct, upéct / upíct, říct; иногда ct проникает в глаголы jet, vyjet, zajet:

Vy si musíte vyject za město.

Nemůžu vám pomoct.

To je všecko, cos mi chtěla říct?

Vona pospíchala, ale mně přeci nemohla utýct.

Синтаксические особенности

1. Частое употребление личных местоимений при глаголах в формах настоящего и прошед-шего времени:

Já vím, со vy si myslíte, to já vím.

No, dyť já sem (už) vopravdu na vodchodu.

Já nejsem na čtení.

2. Возможен пропуск вспомогательного глагола в 1-м лице ед. и мн. числа в форме прошед-шего времени при обязательном употреб­лении личных местоимений.

Já to tušil!

Páni, já udělal volovinu!

My nic neviděli.

My tam byli.

Примечание. Во 2-м лице ед. числа настоящего времени употребляется связка s, которая присоединяется к разным словам в предложении:

Tys to neviděl, kdyžs přišel? Přišels včas?

3. Употребление полных форм прилагательных и страдательных причастий в функции имен-ной части сказуемого.

Já nejsem šitej na pitomosti.

Tehda (j)sem byl s tím vyrovnanej.

(J)ste hodnocenej na vzornýho střelce.

Můj spolužák byl naučenej na samý jedničky.

Kamarád byl ochotnej si popovídat.

Byl (j)sem přepadenej.

Von je namazanej.

Proč seš naštvanej?

4. Употребление указательных местоимений ten, ta, to в непрямой (экспрессивной) функции.

Та naše babička ta je ale hodná.

To je ten váš časopis.

Naše maminka, ta by měla ze mně radost.

Kruci, ten ale vylít z tý silnice.

В разговорном языке встречается много вводных и эмоционально-окрашенных слов, междометий, частиц и др.: viď, jo, cože, že jo?, bodejť, ale, no, tak, teda, prostě, totiž, možná.

No tak, děvče, co je s tebou?

To teda sedí, viď že?

Ty ovšem nemáš ani jednu cigaretu, viď?

No tak my (j)sme tady.

No, to mi řekli.

Jenže my (j)sme mu do toho nalili vodku, chápeš to. Jo?

Ale di! Ty taky hned každýmu naletíš Перестань! Ты тоже мо­ментально попадешься на удочку.

Значение некоторых слов и выражений:

1) выражение противоположного мнения:

ba jó! ну да; конечно; а как же!

- Neřekneš mu to, viď že ne?

- Ba jó, řeknu.

ba ne да нет; нет, нет

- Půjdeš tam se mnou, viď že jó?

- Ba ne! nepůjdu.

co by ne! как бы не так; а как же!

- Neřekneš mu to, viď že ne?

- Co by ne! (=Řeknu, může to přece vědět).

ale (j)di, ale (j)děte! (иронический отказ) иди ты; перестань, отстань!

- Musíte tam určitě jít, je to nutné.

- Ale děte, (v)šak to neuteče.

jó ne! как нет! а как же!

- Tebe se to přece netýká, že?

- Jó ne! Mě v první řadě.

to víš! (иронический отказ от чего-л.) ну да; что ты!

- Nechtěl bys jet s náma v neděli na výlet autem?

- To víš! S tou mou starou herkou!

to teprv(e) ne! (категорический отказ) ни за что! ни в коем случае!

- A nechtěl bys to napsat raději sám?

- To teprve ne!

2) выражение разных оттенков согласия:

bode(j)ť! еще бы! ну да! конечно!

- Víš, že jsme tam raději nejeli?

- Bodeť (bodejť)! (=Co byste tam taky jezdili?)

no bode(j)ť! а почему бы нет? ну конечно!

- Pamatuješ se ještě na ten němý film?

- No bodejť! (=Pravda že se pamatuju).

jak by ne еще бы, с удовольствием

- Chtěli byste jet s námi na dovolenou k moři?

- Jak by ne! Třeba zítra.

to víš že jó конечно да; ясно, что да

- Táti, že mi koupíš na vánoce kolo?

- To víš že jó, když seš tak pracovitá.

no jéje! а как же! еще бы!

- Máš hlad?

- No jéje! A jakej!

no jó а) выражает согласие (данное с неохотой): ну конечно; конечно же

- Už jsi jí napsal?

- No jó.

б) собеседник вспомнил, когда это было, о чем шла речь: да-да

- Vždyť jsme tam tenkrát byli spolu!

- No jó, máš pravdu! Ta moje prázdná makovice! Это все моя пустая башка!

že jó / ano? не правда ли? не так ли? так ведь?

- Zítra je seminář, že jó?

3) выражение удивления:

ale! ой; ах; боже мой!

- Ale! То jsou k nám hosti!

ale ale ай-ай-ай

- Ale ale, proč jste tu tak sami?

no ne/né! неужели; не может быть!

- No né, i ty seš tady?

no tohle! вот это да; вот это новость!

- Víš, že se Václav oženil?

- No tohle! A koho si vzal?

Междометия, частицы, вводные слова (Citoslovce, částice, vsuvky)

Это неизменяемые слова, которые выражают различную реакцию говорящего на ситуацию (настроение, отношение и пр.): Nuže, со se stalo? Ach, to je krása! Br, to je zima! Tak pojď! Hle, už jdou!

Некоторые междометия и частицы служат как бы для установления непосредственной связи со слушателем и заменяют целые предложения: Jak maminka o tom nic neví? (Říkáte, že maminka o tom nic neví.) Však jsem mu o tom říkal. (Všimněte si, říkal jsem mu o tom.)

Эмоциональное отношение говорящего можно выразить и неко­торыми другими сло-вами и выражениями (существительными, глаго­лами, местоимениями, частицами, союзами), которые нередко употреб­ляются не в собственно-прямой функции. На русский язык они часто не переводятся или передаются посредством междометий, частиц, а также при помощи интонации, порядка слов и пр. Например:

Kéž by přišlo jaro! Ax, если бы пришла весна!

Jen abys nezapomněl! Только бы тебе не забыть!

Kdopak to řekl? Кто же это сказал?

On tam tatínek nerad chodí. Отец не любит туда ходить.

Ona totiž ta historie s Archimedem... Собственно, эта история с Архимедом...

Takhle jsme s ním měli co dělat dvě léta. Представь себе, мы возились с ним два года.

My Syrakusané jsme náhodou Řekové. Мы, сиракузцы, как-никак греки.

Máš ty ale štěstí! Ну и везет же тебе!

Ту jsi ale chytrák! Ну и хитер же ты!

Lidičky, to vám byla hrůza! Ну и ужас же был, скажу я вам!

Nu, copak to znamená? Ну и что, что это значит?

Holenku, na nás si nepřijdeš! Ну нет, братец, нас ты не возьмешь!

То byla, panečku, koupě! Ну и повезло же тебе с покупкой!

Hrome, to jsem se lekl! Чёрт возьми, ну и испугался же я!

Jen s chutí do toho. Давай смелее!

Když ona je dnes taková divná... Раз уж она сегодня такая стран­ная...

Jak se to jen mohlo stát! И как это только могло случиться !

Jen když se nic horšího nestalo! Только бы хуже не было!

Učil jsem se celý večer, tak со? Что ты хочешь, я занимался весь вечер.

Jestli to nesvede on, pak tedy už nevím Если он это не сделает, то на кого можно

o nikom. положиться!

No prosím, tos tomu dal! Ну и натворил / наделал же ты дел!

Vždyť tam tehdy nebyl? Ведь он тогда там не был.

No právě. Вот именно!

Což o to, ten by to mohl udělat! Дело в том, что он мог бы это сделать.

Таk už ani muk! Итак, больше ни слова!

То teda jste úplně vedle. Вы попали пальцем в небо.

Hybaj odtud, ať vás tady nevidím! Валяйте отсюда, чтоб я вас здесь больше не

видел!

Tak vida, teď je jako vyměněný. Ну вот, его как будто подме­нили.

Krucinál, nejde mi to a nejde. Чёрт побери, у меня никак не получается.

Hergot, to byla ošemetná situace. Чёрт возьми, попали же мы в историю!

Bylo to, tuším, před třemi roky. Кажется, это было три года тому назад.

CVIČENÍ

1. Převeďte do spisovné češtiny:

Kup mi prosím tě vosum vobyčejnejch vobálek. - V takovým votrhaným vobleku nemůžu jít na ulici. - Minulej tejden sme měli dobrej vejdělek. - Přemejšlels už vo tom zejtrejším vejletě? - To je jasný, že takový jednání není správný. - Vo ničem jiným sme nemluvili, než vo tý nový metodě. - Podle mýho názoru Novákovi mají moc hezký a poslušný děti. - Vopravdu se mně moc líbějí. - Nemusíš si to ku­povat, dyť ti to dycky můžu pučit, dyž to budeš potřebovat. - Byl tady ňákej Člověk, kerej říkal, žes ho pozval. - Mluvil sem včera s těma třema novejma študentama. - Sou to vopravdu hodný lidi a dobrý kamarádi. - V našem novým bytě máme veliký trojdílný vokna. - Dybys chtěl, tak bysme mohli jet zejtra s Novákovejma na vejlet. - Dyť už sem ti řek, že sem tam nemoh jít. - Nemůžu si pomoct, ale s těma výsledkama nemůžu bejt spokojenej. - Seš hrozně hodnej, žes mně to přišel říct.

2. Určete, které věty jsou spisovné a které nespisovně hovorové a proč:

Zítra bysme tam mohli jít. - Seš hodná, žes mi pomohla. - Myslím, že to není správné. - Chodějí tam hlavně děti. - Chlapci si házejí míčem. - Pod oknama rostou růže. - Moc si přeju, aby se to stalo. - Měl byste si s ním o tom promluvit. - Promluvím si o tom s rodičema. - Dáme si polívku? - Z jedny strany je to správný. - Mluvil jsem s dvěma pionýrkami. - Ty šaty ti hrozně slušejí. - Už sem ti řek, že to není pravda. - Jak ste se rozhodnuli?

3. Reagujte vhodně na otázku pomocí výrazů v závorkách a větu doplňte:

(ba jo; ba ne; jó ne!; co by ne; to teprve ne; to víšs, to víte; ale jdi, ale jděte)

Neodjedeš ještě zítra, vid že ne? ... odjedu, doma mě čekají. - Ne­napíšeš jí to, viď že ne? ... napíšu, musí se to přece dozvědět. - Ty si to nemusíš kupovat! ... ! A kdo by mi to koupil! - Nechcete si trochu odpočinout? ... , nemohu, mám ještě hodně práce. - Nechtěl bys tu práci svěřit raději Jirkovi? ... , ten by si s tím vůbec nevěděl rady. - Prosím tě, okamžitě ke mně přijď, musím s tebou nutně mluvit. ... , to jsou nápady, teď v noci! Snad to počká do rána. - Tys přece tehdy u toho nebyl! ... , byl. A teď z toho mám nepříjemnosti. - Vás ten liják tehdy nechytil. ... , nás především, neměli jsme se kam schovat. - Ty peníze mu přece nesvěříš, viď? ... , je to spolehlivý člověk. - Nechceš si koupit nový barevný televizor? ... , aby ke mně chodili všichni sousedi.

4. K odpovědi využijte vhodných výrazů v závorkách:

(bodejť; jak by ne; no bodejť; to víš že jo; no jéje; ba jo (ano); no jó)

Mami, šla bys se mnou v sobotu do kina? ... , když jsi se tak hezky celý týden učila. - Neměli bychom si zaskočit aspoň do bufetu? ... , já osobně mám ukrutný hlad. - Chovali se k ní po celou dobu velmi pěkně. ... , vždyť je to hodná žena. - Vzpomínáš si na ten náš třídní výlet? ... , to jsme tehdy užili legrace. - Nechtěl bys mi trochu pomoci s tím prádlem? ... , jen co dočtu ty noviny. - Na zítřek nemáme žádné úkoly, ... ? Určitě žádné. - Zdá se mi, že k nám jde strýc Jenda. ... , je to on.

5. Doplňte místo teček vhodný výraz v závorkách:

(No tohle!; ale ale; ale; no né!)

Ještě včera vyprávěl, že nikam nepojede, a dnes odjel bez nás! ... ! To jsme od něho nečekali! - ... ... , kde ses tady vzal chlapečku? - To je ... překvapení! - ... ... , copak to děláš? - Ty jsi ... popleta! - ... ... , nikoho tady nevidím? - ... ... , i vy jste přišel včas. - Chtěl jsem ti právě volat a ty jsi již tady, ... ! - Nepřišel ani se neomluvil, ... ... ! Budete mu muset domluvit.

6. Nahraďte tučně tištěné výrazy jinými slovy:

Jirka je celý otec. - Ten film nestojí za nic. - Marš odtud, ať vás tady nevidím. - Tak vida, již se umoudřil. - Děti, a teď už ani muk. - Tys